Hospoda byla u nás kulturní fenomén, tvrdí Radko Pytlík, autor knihy o osudech pražských hospod

Význam hospod v životě národa je velký. Český národ se v Rakousku-Uhersku potýkal se silným handicapem, protože mu chyběl progresivní politický duch. Na rozdíl od Němců nebo Maďarů, kde se politika pěstovala ve vznešených salonech nebo šlechtických palácích. Kde jinde se potom naši vzdělanci mohli scházet než v začouzených hospodách?

Se zvlášť oddaným a vytrvalým pivařem jsme se setkávali U Labutě v Krči. "Víte, mám předepsány vycházky do Krčského lesa. A já se obvykle dál nedostanu než sem. Inu, člověk míní, ale hospoda mění," prohlašoval odevzdaně.

Také to je jedna z mnoha historek, které uvádí literární historik Radko Pytlík v knize o minulosti a osudech pražských hospod Ve stínu pípy. Pivařský souputník Bohumila Hrabala (nikoliv přítel, jak zdůrazňuje), největší znalec jeho života i díla, byl odkojen malostranskými hospodami, včetně pivnice U černého vola.

"Pětadvacet let jsem pracoval v nedalekém Památníku národního písemnictví. K Volovi jsme chodili na obědy a večer na pivo. Už tehdy se tam scházela hodně povznášející společnost. Měli jsme svou štreku, které jsme říkali pivočára. Vedla od Černého vola k Bonapartovi, kde pravidelně zasedal spolek Pohodlí, jenž vydával i časopis. Pak pokračovala hospodou U dvou slunců. Tam, když jste šel na záchod, tak se vám z okna naskytl nejkrásnější pohled na prejzové malostranské střechy. Pak jsme pokračovali přes Kocoura nebo se stočili ke Zlaté hrušce, kde se dalo večeřet za dvacet korun. To byly časy, jak jsme říkali, ekonomického romantismu"

Netrpíte tím, že se z většiny těchto hospod, vyznačujících se zvláštním, až bizarním prostředím, staly nudné sterilní jídelny pro turisty?

Někdy trpím jako zvíře. Ovšem hospoda se vždycky přizpůsobuje běhu doby. Horší je, že mi zmizela společnost pivních přátel, lidé, jako byli Pecka nebo Kosík a samozřejmě Bohumil Hrabal. S nimi to byla živá hospodská Sorbonna, plná nečekaných nápadů, improvizací a inspirace. Tenkrát se žilo i v putykách mnohem víc intelektuálně než dnes.

Jaký vůbec přikládáte význam hospodám v životě národa?

Samozřejmě veliký. Český národ se v Rakousku-Uhersku potýkal se silným handicapem, protože mu chyběl progresivní politický duch. Na rozdíl od Němců nebo Maďarů, kde se politika pěstovala ve vznešených salonech nebo šlechtických palácích.

Kde jinde se potom naši vzdělanci mohli scházet než v začouzených hospodách? Hospoda byla u nás kulturní fenomén. Řekl bych, že dokonce souvisel s národním obrozením.

Jak s ním souvisel?

Veškeré spolky, organizace, včetně těch revolučních - to všechno se odehrávalo v hostincích. Tajný revoluční spolek Repeal vznikal v hostinci U Zlaté váhy. Nebo v malostranské hospodě U Glaubiců zasedala stolní společnost Búrové, která byla parafrází na odpor Búrů proti Angličanům. Oni si dokonce vytvořili vlastní republiku, měli svůj parlament, svého předsedu vlády a tak dále.

Ilja Erenburg ovšem napsal, že proto jsou Češi tak myšlenkově mdlí a konzervativní, protože holdují pivu.

Erenburg byl s prominutím trouba. Ruský intelektuál těžko mohl pochopit mentalitu národa tísněného uprostřed Evropy, který byl neustále někým napadán, ohrožován a obsazován. Naše záliba v pivu, obsahujícím uklidňující lupulin, je možná onou kýženou "vyrovnávačkou", jak tyto permanentní turbulence přežít. A jaká myšlenková mdlost? Vždyť jedním z myšlenkově nejplodnějších lidí u nás byl Bohumil Hrabal, který měl heslo - po třech pivech idiot, po desíti génius.

Ovšem hospodám se přičítá i takzvaná kondelíkovština nebo pivní politika.

To jistě, balast hospodského tlachu a žvástu byl a je v pivnicích všudypřítomný. Ale pivní politika se dnes pěstuje i v parlamentě. Na druhou stranu hospodská vyprávění, to je zbrojnice moderní zkratky. Abyste udržel pozornost, musíte vzít posluchače útokem, zaujmout ho šokujícími výkřiky, paradoxními vtipy, nápaditými metaforami. Jakmile upadnete do hledání slov, vzpomínání, jste ztracen. Hospodské vyjadřování je jeden z nejsložitějších žánrů. Proti tomu projev v parlamentě je úplná srandička.

Myslíte si, že v současných hospodách může vniknout nějaké nové hnutí, nějaká nová revoluce?

Dejte pokoj s revolucí. Žádný novodobý Repeal nevznikne. Ale mohou tam vyrůst individuality. My potřebujeme výrazné individuality, které půjdou za svým. Bez ohledu na situaci, na prachy, na úspěch. Ukažte mi dnes někoho takového mezi tím, čemu říkáme společenská elita. Nerodí se na univerzitách ani v kultuře, natož v politice. A v určité chvíli, kdy vzdělávací instituce a kultura vlají v jakémsi meziprostoru, může být hospoda živnou půdou pro takové osobnosti. Možná jedinou, nevím.

Zdroj: www.ihned.cz

zpět  tisk  

Autor: Jiří Leschtina
03.04.2012 - 08:54:30