GIN - pálenka s vůní jalovce

 

Kdybych byl omezen na jedinou koktejlovou bázi, zvolil bych bez váhání gin. Je-li dobrý, nepotřebuje žádné vylepšování dalšími chutěmi…“(Právník a znalec barů David Augustus Embury v knize The Fine Art of Mixing Drinks, New York 1948)

 

Podle české legislativy1 je gin „lihovina vyrobená aromatizací lihu přírodními nebo přírodně identickými  aromatickými  látkami nebo jejich kombinací,  která se vyznačuje převládající chutí jalovce; jako destilovaný gin lze označit lihovinu s převládající jalovcovou  chutí,  pokud  byla vyrobena na periodických  destilačních zařízeních  destilací lihu s jalovcovými bobulemi, popřípadě s přidáním jiných rostlin; je povoleno řezání vydestilovaného  produktu  lihem, pokud  množství etanolu  v hotovém výrobku pochází nejméně z 50 % z vydestilovaného produktu. Legislativa EU ke kategorii přistupuje obdobně a uvádí jednak gin, jednak distilled gin. Obecně tak označuje jakoukoli ochucenou lihovinu, která má více než 37, 5 %  obj. alkoholu (a obsahuje jalovec).

Gin v současné době prožívá zářivé období renesance. Projevuje se jak v zájmu lidí o míšené nápoje na jeho bázi, tak především v trvalé snaze výrobců uspět na trhu řadou technologických i surovinových inovací svých produktů.

 

 

Gin historicky 

Geraldine Coates2 odvážně navrhuje, že prvního předchůdce ginu připravoval neznámý mnich v klášteře v italském Salernu kolem roku 1050. Zdroj pro své tvrzení bohužel neuvádí, takže písemným záznamem jako startovním blokem dějiny ginu začínají o téměř pět set let později.

 

1492	Berní knihy vedené za tento rok v Amsterdamu dokazují, že   výroba lihovin z obilí, především ze žita a jejich ochucování   jalovcem a přislazování v zájmu přijatelnější chuti byly obvyklé.
1575	Lucas Bols začíná v Amsterdamu vyrábět cosi jako gin.
Přelom 16. a 17.      století	Lihovina s příchutí jalovce je známa ve Francii levobočkovi   Jindřicha IV.
1618 až 1648	Angličtí vojáci bojující na straně Nizozemí přišli na chuť pálence s dominantní chutí jalovce, kterou jejich nizozemští bojoví druzi   dostávali zejména před bitvou na kuráž. (Však také pálenku překřtili na Dutch Courage.) Po návratu do Anglie se sháněli po svém oblíbeném pití stejně jako na šest tisíc holandských emigrantů, kteří tehdy žili v Londýně. Ignorujte takový potenciál...!
1622	V Amsterdamu byl vydán první písemný návod, jak vyrábět aqua  juniperi. Kolem 1650 Franciscus de la Boë vyráběl obilnou lihovinu kotlíkovou destilací; redestiloval ji pak s jalovcem. Připisoval jí diuretické účinky.
1663	Samuel Pepys, proslulý anglický bonviván druhé poloviny   sedmnáctého století, si zapsal do diáře 10. října toho roku: „Sir W. Batten mi poradil, abych ochutnal jalovcovou vodu, silnou lihovinu vyrobenou z jalovce.“
1690	Krátce poté, co se Vilém Oranžský stal (roku 1689) anglickým   králem, zakázal import francouzské brandy do země. Jeho přívrženci se loajálně přiklonili k ginu,   původně nizozemské   pálence, zatímco stoupenci Stuartovců a frankofilové naopak zůstali u vínovice a manifestovali tak, že jsou v opozici. Král zároveň vydal Gin Act, jenž povzbuzoval všechny, kdo chtěli destilovat dobré a užitečné pálenky, aqua vitae             a lihoviny vyrobené ze sladovaného obilí.
1714	První písemné užití slova gin (podle The Shorter Oxford Dictionary). 1727 Spotřeba ginu v Anglii dosáhla 5 milionu gallonů, tj. asi 22,5 milionu litrů.
1729	Nástup ginu, jenž se stal cool na dvoře krále Billyho3, byl tak   masívní4, že musel být regulován parlamentem prostřednictvím   dalšího tzv. Gin Act.
1740	Booths zahájil výrobu ginu.
1750	William Hogarth publikuje varovnou mědirytinu Gin Lane.
1769	Gordons Gin vstupuje na trh.
1770	Burnetts White Satin Gin přichází na svět.
1793	Začíná výroba Plymouth Ginu.
1800	Lord Byron přiznává: „Gin s vodou je jediným zdrojem  mé inspirace!“
1820	James Burrough se usazuje´jako lékárník v Londýně; o třiačtyřicet let později kupuje objekt na Marlborough Sq. 23 a zahajuje v něm  výrobu ginu podle svého  návodu.
1830	Tanqueray Gin spatřil světlo  světa; v dalších letech se  uplatňuje vynález kontinuální   destilace, která zlevňuje  výrobu lihu potřebného  pro produkci ginu.
1872	Gilbeys Gin přistupuje do  rodiny jalovcových pálenek.
20. a 30. léta  20. století	Gin je jednou z nejvýznamnějších bází míšených nápojů. Ve Spojených státech změnily významné hotely five o´clock tea na cocktail hours a v Londýně změnili sherry parties na dnes dobře známé cocktail parties.
Padesátá léta  20. století	Geraldine Coates: „Gin se spojoval s představou starého klobouku,  muže ve středním věku  a  soupravou na bridž a  stal se zcela   nemoderním.“
Konec první  dekády  3. tisíciletí	Desmond Payne, Beefeater Master Distiller: „Lidé se vracejí k ginu. Před deseti lety z něj býval na barovém lístku 1 koktejl z 10, nyní se ten poměr výrazně zlepšuje, odhaduji asi  tak na 3:10, někdy i více.“

1Prováděcí vyhláška 335/1997 Sb. k zákonu o potravinách a tabákových výrobcích, §14, odst. II.)2Geraldine Coates: Classic Gin, Prion Books Ltd., London 2000. 3Přezdívka Viléma Oranžského.4V roce 1689 vyprodukovala Anglie půl milionu gallonů ginu za rok. 1727 spotřebovali Britové 5 milionu gallonů; v roce 1733 to bylo již 11 milionu gallonů, tj. 6 gallonů čili 27 litrů ginu na hlavu ročně! Ilegální produkce do čísla není zahrnuta! Londýnští lihovarníci vyprodukovali v roce 1743 celkem 20 milionů gallonů pro nějakých půl milionu obyvatel… O třicet let později fungovalo v Londýně 5 000 GIN PALACES, výčepů ginu. Roku1874 se začíná projevovat zájem o neslazený gin. Důsledky na sebe nenechají čekat. V roce 1912 se objevuje karikatura se slovy  „Too many double gins give the ladies double chins!“ („Příliš mnoho dvojitých ginů dělá dámám dvojité brady!“)

 

  

Gin technologicky  

 

Rozdělit přehledně značky ginu do skupin není z technologického hlediska nijak obtížné.

Základem je neutrální líh o vysokém objemovém procentu alkoholu (až 96,6). Zde je první rozcestí: Významné značky sázejí výhradně na líh obilný, lokální se nevyhýbají lihu z melasy.

Dalším rozcestím je způsob, jak se tento líh aromatizuje a ochucuje rostlinami
a kořením (používá se pro směs těchto surovin pojem botanicals).

Existují tři základní metody, jejichž anglické názvy se obtížně překládají
do češtiny:

Compounding spočívá v přimíchání extraktů, macerátů a tinktur do neutrálního lihu; tato studená cesta je typická pro levnější část ginového spektra a velcí hráči na trhu se jí vyhýbají; typický příklad: nejprodávanější na českém trhu vůbec Dynybyl Special Dry Gin

Racking spoléhá na vložení botanicals do cesty alkoholických par vystupujících z destilačního kotle a procházejících bylinami a kořením většinou v plynném, někdy ale i v kapalném skupenství. (Simon Difford tento způsob označujeprůkopnicky jako vapour infusion method, přičemž vylučuje, aby botanicals přišly do jakéhokoli styku s tekutou lihovinou.) Typický příklad: Bombay Sapphire

Steeping je metoda, k jejímuž prvnímu uplatnění se hlásí Beefeater: Botanicals se vloží na určitou dobu do destilačního periodického kotle naplněného obilným lihem. Poté se kompozice začne pomalu zahřívat až na teplotu varu alkoholu (78,3 °C), páry se ochladí a s kondenzátem se dále pracuje (ředí se vodou na požadované % obj. alkoholu, filtruje a lahvuje). Typický příklad: Beefeater, Broker´s (jejich botanicals se namáčejí 24 hodiny před destilací v pot stills).

Simon Difford v tomto případě prosazuje jemnější dělení. Zavádí pojem one-shot method, kdy botanicals macerují v neutrální lihovině s přídavkem vody (!) v některém případě až 48 hodin před destilací, v jiném bezprostředně před ní, a two-shot method, která je rychlejší a zkracuje použití destilačních kotlů - botanicals, jež se dávají macerovat, je několikrát větší množství při stejném množství lihu, a následná destilace tudíž poskytuje lihovinu několikanásobně silnější vůně a chuti. Ta je pak smíchána s neutrálním destilátem a ředěna vodou.

Gin organolepticky 

 

Jiné užitečné dělení kategorie zavádí pojem styl ginu. Na tomto poli v posledních letech pozorujeme zajímavý vývoj. V druhé polovině 20. století uváděly běžné učebnice a příručky první tři styly ginu, nyní k nim přibyly další dva:

Jenever – zvaný také Geneva, Genever či Holland reprezentuje původní holandskou lihovinu, jež si drží chuť žita, ječmene a kukuřice a považuje se spíše za kategorii samu o sobě než za gin, jehož je ale v každém případě předchůdcem nebo původcem. Tzv. korenwijn připomíná obilnou whisky a oude jenever typ nasládlého ginu typického pro anglickou produkci 18. a 19. století.

---

reklama:

---

London Dry gin – suchý, původně především skutečně londýnský gin, který se objevil poté, co se prosadil kontinuální způsob destilace. Vyšší % obj. znamenalo odstranění nežádoucích příměsí a dramatické potlačení cukru (v průměru 55 cal v 5 cl produktu). Označení je pro laika zavádějící. Tento gin může být vyráběn kdekoli na světě – „což je docela ostuda,“ hudruje Simon Difford, editor čtvrtletníku diffordsguide.

Plymouth gin – býval označován za kompromis mezi Old Tom ginem (viz níže) a London Dry ginem. Cítíme v něm silnější kořenné patro a obsah cukru kdesi v polovině cesty mezi oběma. Podstatné je, že je geograficky určen: Může být vyráběn jedině v jihoanglickém Plymouthu za použití vody z rašelinišť Dartmooru. Jeho místo původu je uznáno i legislativou Evropské unie.

Old Tom gin – nasládlý gin, který byl velmi populární v 18. a 19. století, kdy destilační přístroje byly méně účinné a vyráběly surové destiláty s hrubší chutí, již bylo potřeba maskovat dalšími látkami. Obsahoval 2 – 6 % obj. V malém množství se vyráběl ve Spojeném království od roku 1939 především pro export. Jeho chvíle slávy nastává nyní. Vrací se na scénu jako miláček progresívních barmanů nejen obou pólů koktejlové zeměkoule Londýna a Sydney, ale prosazuje se např. i v České republice.

Xoriguer gin – je další gin, jehož místo původu chrání EU. Smí být vyráběn pouze na ostrově Menorca. Kromě typické láhve s ouškem je pro něj charakteristické, že je připraven k lahvování tak, jak vytekl z destilačního zařízení.

 

 

Gin botanicky

 

Pro výrobu ginu je možno použít kolem 120 různých bylin a koření, ať už v podobě plodů, listů, květů, stonků nebo kůry. Z tohoto množství se používá ve větší míře nějakých patnáct, dvacet. Každá položka má co říci ke konečnému výsledku. Podívejme se na některé  podrobněji.

Angelika (kořen) – původem z Belgie, Francie nebo Spolkové republiky Německo (nejlepší je prý ze Saska), působí jako integrující surovina, která pomáhá udržet vlastnosti ostatních bylin a koření a spojuje je dohromady.

Cassia – hovoří se o ní někdy jako o čínské skořici; sklízí se v podobě kůry stromu, jenž roste v Číně, na Madagaskaru a ve Vietnamu; přidává do botanicals chuť žvýkačky(!) a v ginu se prosa-zuje skořicovými tóny.

Citron (kůra) – hlavním zdrojem je španělská Andalusie; používá se především kůra, která obsahuje vysoké procento ovocných olejů; v desti-látu se projevuje jako čerstvá šťavnatá citrusová, především citronová chuť.

Jalovec – pochází většinou z Itálie, Makedonie a Srbska, za vůbec nejlepší se považuje ten z Toskánska; sklízí se ručně
od října do února. Hlavním zdrojem esenciálních olejů jsou tři semínka v každé tobolce. Jsouvoňavá a kořenná, se sladko-hořkou chutí a výraznými stopami pine, levandule, camphor, přezrálých banánů s pepřovým zakončením; Hugh Williams, Master Distiller u Gordon´s, popsal jalovec jako „olejnatou chuť se sladkým pozadím“.

Kardamom – jeho tobolky jsou původem z regionu Malabar v jihozápadní Indii. Koření přidává ginu pálivost, citrusovitost a něco eukalyptového aromatu.

Koriandr (semena) – toto koření, v podstatě druhá nejvýznamnější přísada botanicals ve většině ginů, pochází obvykle z Bulharska, Maroka, Moldávie a Rumunska. Je jemné, ostré, voňavé po zázvoru a citronu a poskytuje ginu citrusové zakončení.

Kubéba – řadí se mezi pepře a sklízí se především na Jávě. Je zdrojem ostrých, pepřových, citronových, ananasových a eukalyptových chutí v ginu.

Lékořice – původem většinou z Indočíny poskytuje – v podobě jemného prášku - ginu lehkou, svěží, hořce sladkou a poněkud dřevitou chuť.

Mandle – mandlovník je blízkým příbuzným broskvoně a pochází z jihovýchodní Asie; jak sladké, tak hořké mandle se uplatňují v rozemleté podobě; vkládají do něj marcipánovou, oříškovou, ostrou chuť.

Muškátový oříšek – je rodákem z Indonésie, ale lze ho najít i v tropické Asii a Americe. Přidává ginu  voňavou, sladkou kořennost.

Kosatec florentský (kořeny) – stejně jako angelika, i kořen kosatce pomáhá upevnit vůně a chuti ostatních bylin v ginu. Sklízejí se tří až čtyřleté rostliny, které se pak nechají dva až tři roky odležet, aby se dobře rozvinula jejich chuť. Poté jsou rozemlety na jemný prášek. Většina rostlin pochází z plantáží kolem italské Florencie.

Pomeranč (kůra) – většinou se používají španělské pomeranče z okolí Sevilly, a to zejména ty s hořkou slupkou. Vnášejí do ginu šťavnatou citrusovitost a čerstvost.

Skořice – ze Srí Lanky dává ginu ostrost.

Zázvor – aromatický oddenek rostliny z jihovýchodní Asie dává ginu výraznou vůni a ostrou chuť; musí se s ním opatrně!

Gin marketingově     

 

Výrobci ginu, lihoviny, která až na doslova pár výjimek (Kensington London Dry, Seagram´s) nezraje, přirozeně vyvíjejí velké úsilí, jak se odlišit na trhu a zároveň ho účinně zasáhnout. Následující příklady ukazují různé postupy, jak na to jdou (marketinkové nástroje jsou označeny červeně).

Blackwood´s Superior Vintage Dry – pouze 22 000 láhví ročně, každá je číslovaná. 40 % obj. alkoholu je shodných se severní zeměpisnou šířkou Shetlandských ostrovů (přestože se gin vyrábí v centrálním pásu Skotska). Z Shetland je vodní máta peprná, angelika a jalovec. Výraz vintage naznačuje tělem, že jde o jakýsi ročníkový gin. Nikoli, rok vyjadřuje letopočet sběru botanicals na Shetlandech! Údajně jde o the first flush, první sklizeň roku!

Bombay Sapphire – zahájil útok na trh v roce 1988. Jeho výrobce rád zdůrazňuje, že se redestiluje na Carterhead Stills, z nichž jeden je z roku 1831. Přesto je produkt asi „...nejzajímavější svou modrou čtverhrannou láhví“, jak se nechal slyšet Simon Difford.

Booth´s Finest Dry Gin – začal se vyrábět v lihovaru v 55, Cowcross Street, Clerkenwell, London. Objekty vznikly v roce 1740, takže jde patrně o nejstarší dosud existující značku ginu. Jednou provždy je s ní spojen klasický koktejl Red Lion... Nu, tradice je ve Velké Británii hodnotný marketinkový nástroj!

Damrak – název prvního amsterdamského přístavu; Lucas Bols tudy získával byliny a koření; na počest přístavu nazval gin, který přišel na trh v roce 2004; láhev je opatřena patentní zátkou jako bývaly kdysi opatřeny limonády!

Hendrick´s – zahájil svou kariéru právě před deseti lety. Říkalo se, že je pojmenován po rodinném zahradníkovi, jak se zdá, je to spíše po výrobcově holandské tetě Mimi Rose Hendrick, jež dodávala rodině Grantů okurky. Prý je inspirován sendvičem s okurkami přelitými ginem...

Výroba je poměrně komplikovaná: W. Grant and Son získali na aukci v Londýněv roce 1960 Bennett copper pot still a Carterhead still, oba z roku 1860, a začali ho používat. Bennett still se naplní botanicals a lihovinou a směs se nechá 24 – 36 hodin před destilací macerovat (viz vypour infusion method). Carterhead Still je jakýsi hybrid kotle pro periodickou a kontinuální destilaci; kontinuální kolona tvoří horní část periodického kotle a tvoří tak, co nazývají dnes obchodníci dva v jednom. Zajímavé je, že v obou stills se používají stejné botanicals, ve výsledku jsou ale rozdíly. Lihoviny z obou zdrojů se míchají v poměru půl napůl. Po destilaci se přidají esence růží a okurek. Dost neobvyklé!

Martin Miller´s Reformed – je pojmenován a minoritně vlastněn autorem cenového katalogu starožitností. Základ se destiluje v Anglii, pak se převáží na Island, kde se k meziproduktu přidává okurka a ředí se  tamnější vodou.

Plymouth – gin, který prostě musí být vyráběn v Plymouthu. Má nezvyklý obsah alkoholu: 41,2 %. Objekt kláštera původně dominikánského, od roku 1536 vězení pro dlužníky, roku 1620 tudy pro-cházeli Pilgrim Fathers, o šedesát pět let později se stal útočištěm Hugenotů prchajících z Francie. Coatesovi v objektu založili lihovar v roce 1793 a vsadili na plnější ochucení, méně citrusu a ostřejší kořenitou chuť. Dodávali jako jedni z mnoha britskému námořnictvu stejně jako Liverpool a Bristol, ale jediní vydrželi. 57 % varianta - Plymouth Navy Strength, je zajímavá z hlediska vojenského; alkohol v tomto procentu vylitý na střelný prach nesníží jeho vznětlivost!

Seagram´s Extry Dry – americký gin, který oslovil trh v roce 1939. Původem z lihovaru z roku 1847.  Koriandr je původem z Čech! Jeden z nemnoha ginů, které zrají, v tomto případě tři měsíce v sudech po Bourbon whiskey, díky čemuž má slabě slámově žlutou barvu.

Tanqueray Special Dry – 1830 založen podnik ve Finsbury, přitažlivém svou léčivou vodou. V témže roce představen Coffey´s Still, čili kontinuální destilace... Destiluje se  způsobem one-shot method v měděném kotli Old Tom. Tento kotel No. 4 změnil několikrát své umístě-ní. Tanqueray už se totiž nedělá ani v Londýně, dokonce ani v Anglii, nýbrž od roku 1998 ve Skotsku. Do roku 1947 byl prodáván v různých láhvích. Nyní v láhvi, která připomíná ty, v níž se prodávaly ve dvacátých a třicátých letech předem namíchané koktejly; láhve odvozovaly tvar od šejkru a nikoli hydrantu, jak jsme dřív mysleli.

Tanqueray No. 10 – na trhu od roku 2000. K původnímu receptu byly přidány heřmánek a grapefruit. Pojmenován po destilačním kotlíku No. 10, přezdívaném Tiny 10. Je ztřicátých let a původně sloužil k experimentům; má kapacitu pouhých 400 litrů a je zmenšeninou No. 4 (srovnej výše). V Tiny 10 se uskuteční první destilace, která dává citrusové srdce: pšeničný destilát je redestilován s plátky floridských pomerančů, mexických limet a grapefruitů, výsledkem je esence. Závěrečná destilace se odehrává v No. 4 naplněném citrusovým srdcem a pšeničným destilátem plus tradičními botancals. Proporce jsou ale odlišné od standardního Tanqueray. Prokap, použitá část surového destilátu, tvoří jen 60 %; běžně u jiných ginů 90 %. Je to proto, že citrus heart je jen ve středu prokapu, jenž opouští kotel o 82 % obj., a je pak ředěn destilova-nou vodou.

Whitley Neill London Dry – další gin, který se skutečně vyrábí  v Londýně. Mezi botanicals jsou plody baobabu.¨

 

 

 

 

 

Gin Lady:
Sázím všechno na číslo 24!

Kateřina Kluchová, lektorka Barmanské školy Rudolfa Slavíka (pro všechny) a Jan Becher Pernod Ricard Bar Academy a barmanka pražského baru La Casa de la Havana Vieja, je patrně jedinou specialistkou na gin v České republice. Pár lidí jí dokonce s uznáním říká Gin Lady. Co ji k zájmu o něj přivedlo?

„Není tomu tak dávno, co jsem o něm věděla stejně málo jako většina z nás, ne-li vůbec nic. Pak mi přišlo do rukou několik značek, které mne zaujaly svou vůní, chutí, schopností být bází přitažlivých míšených nápojů: Sapphrone Gin, G Vine, Old Tom, Beefeater 24 a začala jsem o nich hledat informace, které nejsou jen na internetu. Tak jsem ginu přišla na chuť a zjistila, že stejně jako rum, koňak  či whisky i on má svá krásná tajemství.
S velkou radostí přesvědčuji své hosty, že za jalovcovými bobulemi se skrývá jeden velký příběh.“

Gastronomové soudí, že gin se vrací. Nakolik to platí i v české kotlince?

„Gin je odedávna základem mnoha klasických koktejlů. Mám pocit, že se ho ale někteří lidé tak trochu bojí. Řada zejména mladých hostů si u mne objednává notoricky známé koktejly na jeho bázi, jako kdyby měli strach jít
do odvážnějších variací.“

¨

Do čeho jdete vy, když se ocitnete na druhé straně barového pultu, tedy v roli hosta?

„Donedávna jsem šla cestou klasických gimletů, řekněme tedy ginu ať už jakéhokoli, s Rose´s Lime a jeho variantami. Poté, co  jsem se svým dobrým přítelem navštívila Moskvu, zamilovala jsem si Silver Fizz, Gin Fizz s přídavkem broskvového likéru. Uchvátil mne  jemnou kombinací alkoholu, bílku a lehkého nádechu po broskvích. Úžasný koktejl, jehož příprava vyžaduje určitý rituál. Ctím klasiku, ale z tzv. twistovaných drinků, tedy klasických receptur, k nimž se něco nového či nečekaného přidá, mám vážně radost.“

Jak hodnotíte nabídku ginů u nás?

„ Myslím, že v našich restauracích a barech je gin poměrně dobře zastoupen, jistě lépe než před několika lety, často bývám až mile překvapena. Spíše se setkávám s tím, že ho personál neumí prodat.“

Kterou značku má Gin Lady nejraději?

„To je tak trochu podle nálady. Miluji Beefeater, přesněji řečeno, všechny Beefeatery. Superprémiová čtyřiadvacítka je úžasně doladěna grepem a v Gin Toniku je skvělá, imponuje mi i design její lahve. Jako řada jiných žen i já mám však někdy chuť na něco sladšího. To si pak vychutnám gimlet z Old Toma, či nějaké ovocné verze ginu.“

Gin gastronomicky

Gin se v České republice používá téměř výhradně jako základ pro míšené nápoje. Američané si ho objednávají třeba jen s ledem a závitkem citronové kůry, Němci ho zase kdysi pili ke smaženým masům. Ale uplatňuje se
i v kuchyni. Takové 3 – 4 cl ginu přidané do italské polévky ji chuťově pozvedne o jedno patro!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přehled značek na českém trhu

Uvedené ceny jsou orientační, za obsah 1 l bez DPH 19 %.

 

 

	Značka: Beefeater Obsah alkoholu: 40 % Litráže: 0,5 l, 0,7 l, 1 l, 1,5 l, 1,75 l Dovozce: JAN BECHER           – Pernod Ricard Cena za 1 l od: 290 Kč
	Značka: Beefeater 24 Obsah alkoholu: 45 % Litráže: 0,7 l Dovozce: JAN BECHER           – Pernod Ricard Cena za 1 l od: 636 Kč
	Značka: Bombay Sapphire Obsah alkoholu: 40 % Litráže: 0,7 l, 1 l Dovozce: Brown - Forman Cena za 1 l od: 359 Kč
	Značka: Greenall´s Obsah alkoholu: 40 % Litráže: 0,7 l, 1 l Dovozce: Stock Cena za 1 l od: 290 Kč
	Značka: Blackwood´s Vintage Dry Obsah alkoholu: 40 % Litráže: 0,7 l Dovozce: Class Food Cena za 1 l od: 587 Kč
	Značka: BOLS SILVER TOP DRY GIN Obsah alkoholu: 40 % Litráže: 0,7 l Dovozce: Rémy Cointreau Cena za 1 l od: 253 Kč
	Značka: HENDRICK´S Obsah alkoholu: 41,4 % Litráže: 0,7 l Dovozce: Ultra Premium Brands Cena za 1 l od: 660 Kč
	Značka: DOORNKAAT             GERMAN DRY Obsah alkoholu: 44 % Litráže: 0,7 l Dovozce: Berentzen Cena za 1 l od: 299 Kč
	Značka: FINSBURY Obsah alkoholu: 37,5 % Litráže: 0,7 l Dovozce: Global Spirits Cena za 1 l od: 233 Kč
	Značka: GMG DRY Obsah alkoholu: 37,5 % Litráže: 0,7 l Dovozce: Berentzen Cena za 1 l od: 171 Kč
	Značka: GORDON´S Obsah alkoholu: 40 % Litráže: 0,7 l, 1 l, 2 l Dovozce: Global Spirits Cena za 1 l od: 265 Kč
	Značka: HOOK´S Obsah alkoholu: 37,5% Litráže: 0,75 l Výrobce: Trul Cena za 1 l od: 190 Kč
	Značka: KENSINGTON Obsah alkoholu: 37,5 % Litráže: 0,7 l Dovozce: United Brands Cena za 1 l od: 175 Kč
	Značka: SEAGRAM´S Obsah alkoholu: 40 % Litráže: 0,05 l, 1 l, 1,75 l Dovozce: JAN BECHER            – Pernod Ricard Cena za 1 l od: 278 Kč
	Značka: LORDSON DRY Obsah alkoholu: 37,5% Litráže: 0,7 l, 1 l Dovozce: United Brands Cena za 1 l od: 175 Kč
	Značka: RUDOLF JELÍNEK DRY Obsah alkoholu: 40% Litráže: 0,5 l, 1 l Výrobce: RUDOLF JELÍNEK Cena za 1 l od: 240 Kč
	Značka: DYNYBYL Obsah alkoholu: 38 % Litráže: 0,5 l, 1 l Výrobce: Dynybyl Cena za 1 l od: 180 Kč
	Značka: TANQUERAY Obsah alkoholu: 43,1 % Litráže: 0,7 l Dovozce: Global Spirits Cena za 1 l od: 660 Kč
	Značka: TANQUERAY TEN Obsah alkoholu: 47,3 % Litráže: 0,7 l Dovozce: Global Spirits Cena za 1 l od: 1.210 Kč
	Značka: PLYMOUTH Obsah alkoholu: 41,2 % Litráže: 0,7 l Dovozce: JAN BECHER            – Pernod Ricard Cena za 1 l od: 512 Kč
	Značka: TOWER BRIDGE Obsah alkoholu: 38 % Litráže: 0,5l Výrobce: GRANETTE Cena za 1 l od: 222 Kč
	Značka: SAFFRON Obsah alkoholu: 0,7l Litráže: 40% Dovozce: S&B Gastro Team Cena za 1 l od: 558 Kč
	Značka: G´VINE Obsah alkoholu: 40% Litráže: 0,7 l Dovozce: S&B Gastro Team Cena za 1 l od: 786 Kč
	Značka: HAYMAN´S OLD TOM Obsah alkoholu: 40 % Litráže: 0,7 l Dovozce: S&B Gastro Team Cena za 1l od: 443 Kč
	Značka: BULLDOG Obsah alkoholu: 40 % Litráže: 0,7 l Dovozce: Tequila House Cena za 1 l od: 980 Kč
	Značka: RENMAR Obsah alkoholu: 37,5 % Litráže: 0,7 l Dovozce: Czechoslovak Spirits Cena za 1 l od: 200 Kč
	Značka: Larios 12 Obsah alkoholu: 40 % Litráže: 0,7 l Dovozce: Rémy Cointreau Cena za 1 l od: 320 Kč

 

Autor: Pro GastroTrend: Alex Mikšovic
22.10.2009 - 11:44:35

---

Jméno*
Text*
Kontrola*: 8 plus 6 je