RUBRIKY/ČLÁNKY » ALKOHOLICKÉ NÁPOJE

Tajemstvím, které znají, jsou vázáni do konce života. Dva muži, kteří míchají Becherovku

Jen šest až sedm lidí poznalo od druhé světové války, kdy Karlovy Vary opustlili poslední členové rodiny Becherů, tajemství receptu, podle kterého se vyrábí slavný hořký likér. Poslední dva z nich odpovídají za to, aby Becherovka chutnala co nejvíce jako tenkrát. Je těžké podle nich Becherovku vyrobit?

Kdo jsou dva vyvolení, kteří znají recept na Becherovku? Oba dva pracují v Karlových Varech. Jeden je ředitelem pro strategii a rozvoj výroby, druhý výrobním ředitelem továrny. Nemohou spolu nasednout do auta, nemohou spolu letěl letadlem a tajemstvím, které znají, jsou vázáni až do konce svého života.

Vladimír Darebník: Pamatuji si algoritmus a vím, kde hledat vodítka

Ředitel karlovarského závodu (ústředí společnosti Jan Becher sídlí v Praze, pobočka v Karlových Varech má na starosti výrobu a logistiku) sám sebe považuje spíše za zálohu než za aktivního strážce tajemství Becherovky.

HN: Jste opravdu jediní, kdo ten recept znají?

Ještě žijí další dva lidé, kteří ho znají, ale už tu nepracují, jsou v důchodu, ale i ti mají doživotní smlouvu.

HN: Je to přísná smlouva?

To opravdu je. Kdybych recept někdy vyzradil, je to podle mého názoru na vězení a také na náhradu veškeré škody, která by tím vznikla. Firma má své tajemství pojištěné velmi důkladně.

HN: Víte, kolik lidí před vámi ten recept znalo?

Nemůžu mluvit o tom, co bylo za rodiny Becherů. Ale od druhé světové války těch lidí bylo podle mého názoru šest až sedm. Včetně nás dvou.

HN: Je to opravdu tak velké tajemství? Vždyť složení receptu jde určitě vydedukovat třeba z objednávek bylin...

Tak snadné by to nebylo. Máme několik dodavatelů a do objednávky vždycky přidáváme nějakou bylinu, která do Becherovky nepatří. Také množství bylin, které objednáváme, neodpovídá poměrům ve směsi. Na oficiálních dokumentech, které jsou ve firmě, ale nejsou ani tyto informace. Na faktuře je uvedeno, že byly dodány byliny podle dodacího listu, ten je ale uložený v trezoru.

HN: Znáte přesné znění receptu nazpaměť?

Pamatuji si ho jen velmi zhruba. Máme samozřejmě v trezoru nějaké pomůcky, podle kterých dokážu byliny namíchat. I když já osobně to dělám jen zřídka. Snažím se jen čas od času si to osvěžit, abych byl použitelný. Ale považuji se jen za takový back-up.

HN: Jak to myslíte, že máte v trezoru pomůcky, které vám pomohou?

Znám algoritmus a vím tedy, jak se dostat k výsledku. U toho zbytku vím, kde mám najít vodítka.

HN: Znamená to tedy, že v trezoru nemáte uložený celý recept, ale spíš něco jako šifru?

Třeba. Nechme to jako tajemství.

Pro současného manažera výroby je karlovarská továrna na Becherovku prvním a zřejmě i posledním zaměstnavatelem v jeho životě. Nastoupil sem hned po škole a začínal ve sklepích v původní budově továrny. Je to právě on, kdo pravidelně každou středu míchá směs zhruba 1,5 tuny bylin, které jsou potřeba pro týdenní produkci tohoto hořkého likéru.

HN: Jak se stalo, že jste jedním ze dvou lidí, kteří tajemství Becherovky znají?

Byla to náhoda. Když můj předchůdce odcházel do důchodu a hledala se náhrada, pracoval jsem tu jako technolog. Byl jsem vybrán, abych při míchání pracoval s mladým panem Lupínkem, který byl v té době ředitelem.

HN: Kdy jste Becherovku poprvé míchal?

Určitě to byla středa:-) Rok si ale nepamatuju, bylo to kolem roku 1998.

HN: Mícháte byliny po paměti, nebo ještě potřebujete mít po ruce recept?

Dívám se na něj, je to lepší. Ono se ani nevyplatí si ho zapamatovávat. Z jednoduchého důvodu: Když se spolehnete na paměť, můžete spíš udělat chybu. Já si vezmu seznam a co navážím, to odškrtnu. Už proto, že stát se může cokoli.

HN: A jak ten váš papír vypadá?

Je napsaný na nelinkovaném papíře... ale víc vám neřeknu. V každém případě nesmí opustit závod a místnost, kde je uložený, ani se z něj nesmí pořizovat fotokopie nebo ho opisovat.

HN: Je Becherovka vždycky stejná?

Určité výkyvy jsou tam vždycky, je to přírodní produkt. Bylinky jsou pokaždé trochu jiné, občas víc barví nebo pálí. Je to trochu jako když kuchař vaří guláš. I když ho třicet let bude vařit pořád stejně, pokaždé bude mít trochu jinou chuť a druhý den už také bude chutnat jinak. Stejné je to s Becherovkou.

Je to přirozený proces. Sklizeň bylin probíhá obvykle jednou nebo dvakrát ročně. Jiné vlastnosti mají hned po usušení, jiné za dva měsíce nebo za rok. Chuť bylin se může měnit i podle toho, jaké je léto. Snažíme se, abychom se co nejméně odchýlili od zavedené chuti. Každý rok děláme výběrové řízení na dodávky bylin. Zkoumáme starou a novou bylinu, zjišťujeme, co obsahuje, jak chutná, hledáme co největší shodu.

HN: Odkud byliny dovážíte? Jaká je například nejvzdálenější lokalita?

Momentálně je to Chile.

HN: Je složité podle receptu Becherovku vyrobit, nebo je to podobné jako ten guláš?

Dá se říct, že ano. Když znáte recept, nic složitého na tom není.

Zdroj: www.ihned.cz