Rosé zábavné i seriózní

S blížícím se létem přichází čas růžových vín, rosé. Reklamy a propagační akce se valí ze všech stran a představují růžová vína především jako nenáročné pití vhodné na zahradu, terasu či k bazénu, kam se skutečně hodí. Ale svět růžových vín je bohatší a nabízí, krom záplavy polosladkých jednoduchých vín, i serióznější podoby.

Růžová vína se typicky připravují z modrých hroznů, stejně jako vína červená. Barva vína se získává kontaktem moštu se slupkami. Pokud ji zkrátíme pouze na několik hodin, oproti typickým dnům při přípravě vína červeného, vznikne víno růžové. Délkou kontaktu se slupkami, macerací, lze barvu a charakter růžového významně ovlivnit - ve spojení s odrůdou a dalšími postupy vznikají vína od bledě oranžové přes broskvovou až po jasnější nafialovělou.

Mýtus, že růžové vzniká slitím bílého a červeného, již dnes není příliš rozšířen. Tato technika je někde dokonce zakázána. O to více možná překvapí, že míšení bílého a červeného je poměrně běžné při přípravě růžových vín šumivých, a to i ve slavném Champagne. Zde mají ovšem bílé a červené možnost se ideálně propojit a zharmonizovat při i několikaletém druhotném kvašení a ležení v lahvi.

Při vyslovení růžové víno okamžitě naskočí spojení s vizuálně úchvatnou a sluncem prozářenou francouzskou oblastí Provence, která se jimi velmi proslavila. Dovolená v Provence s jejich výtečnými suchými růžovými, obvykle postavenými na odrůdách (a typicky jejich směsích) Grenache, Cinsault, Syrah, Mourvedre, Carignan či vyloženě lokální Tibouren, je nezapomenutelným zážitkem. V Provence se rozhodně vyplatí vyzkoušet zemitější a kořenitá růžová z oblasti Bandol.

Špičkou mezi růžovými víny je šampaňské, které ukazuje, že rosé může být také komplexní, složitější víno schopné zrát mnoho let. I základní růžová šampaňská ale typicky stojí více než jejich bílý protějšek stejného vinaře. I přes vyšší ceny si pozornost zaslouží.

Mohutnější, tmavší a výrazná bývají rosé z Chile či Argentiny. Oblíbená je také značka Mateus, jednoduše přístupné polosladké rosé z Portugalska. Specifickým stylem je pak štýrský Schilcher, růžové s kyselinami, za které by se nemusel stydět žádný ryzlink a dokonalé ke špeku a podobným rustikálnějším pochoutkám, produkované z odrůdy Blauer Wildbacher.

Čím dál více rosé přichází též z Moravy, možná ve snaze zpracovat množství modrých hroznů a vyrovnat se s menším zájmem zákazníků o moravská červená. Mnohá moravská růžová mají líbivě vyšší zbytkový cukr, čímž se stávají dobrým doplňkem dezertu, ale sama o sobě osvěží o něco méně.

Růžové u bazénu si vychutnáme maximálně párkrát do roka a může jít o příjemný zážitek, ale sklenka rosé k vepřovému s bramborami, grilovanému lososovi, omeletě a mnoha dalším jídlům funguje po celý rok. Navíc, i přes navyšování cen jdoucí ruku v ruce s popularitou, se většinou jedná o vína cenově snadno dostupná. Pokud má některý muž pocit, že na pití rosé je něco zženštilého, nechť si nějaké pěkně suché dá k poctivému hovězímu hamburgeru, toto spojení funguje překvapivě skvěle. Nenechte se svazovat reklamními klišé, fotografiemi rozesmátých párů u bazénu a dejte růžovému šanci i trochu jinak.

Zdroj: www.ihned.cz

zpět  tisk  

Autor: Jan Čeřovský
07.06.2012 - 14:32:15