Nedobytný svět vína

 

Vývoz tuzemského vína je limitován jeho nízkou produkcí. Má vůbec šanci uchytit se ve světě?

 

 

Máme pro vás tip, jak strávit víkend v dobách proměnlivého počasí. Jeďte na »wine trip«. Jako skupina dvanácti nizozemských obchodníků s vínem, která v půli června navštívila patnáctku moravských vinařů.

Byznysmeni se neocitli na jižní Moravě náhodou. Měsíc předtím totiž vinaři vyjeli do Nizozemska. Na půdě českého velvyslanectví proběhla unikátní prezentace kolekce moravských vín. Degustace řídil Frank Smulders, držitel titulu Master of Wine, jichž je na celém světě jen 268.

Akci iniciovala aliance vinařů V8, přidalo se dalších sedm vinařství a milionem korun ji podpořil i Vinařský fond České republiky.

V Nizozemsku jsme se oťukali, pak přijeli ti nejslibnější obchodníci sem. První dojmy jsou pozitivní. Předváděná vína měla velmi dobré ohlasy. Zatím je ale brzy posoudit, zda z toho vzejdou obchodní kontrakty pro někoho z participantů,« říká Petr Očenášek, obchodní manažer vinařství Reisten, které je jedním ze zakládajících členů aliance V8.

Dodává, že pro první propagační setkání vybrali Nizozemsko cíleně: »Je to liberální země, mají slušné povědomí o Česku, dokonce i o českém víně.«

Vinařství Reisten založili v roce 1999 Radomír Nepraš, Jiří Kalášek a Martin David nejprve jen pro zábavu. Původně chtěli produkovat pouze 25 tisíc lahví kvalitního přívlastkového vína z kupovaných hroznů.

Prostě něco noblesního,« upřesňuje David.

Butikové vinařství

Hned v prvním roce existence získalo vinařství Zlatou sommelierskou pečeť a podařilo se mu se svou nabídkou proniknout do nejlepších pražských restaurací.

Dlouho to ale takto na koleně nešlo. Pro byznys jsme potřebovali určitý objem produkce. Když už dá restauratér naše víno na nápojový lístek, požaduje stálou dodávku. Optimálně pět tisíc lahví jedné partie, vysvětluje Nepraš.

Rozhodli se proto postavit vlastní vinice, využili kvalitních a úrodných oblastí a v Pavlově, Mikulově a Sedlci nakoupili celkem 27 hektarů. Kvalitní sazenice si přivezli ze zahraničí.

Základní cena jednoho hektaru vinice i s pozemkem dosahuje 750 až 950 tisíc korun,« upřesnil Nepraš.

V roce 2005 už sami sklidili, vína Reistenu získávala další domácí i zahraniční ocenění, produkce vzrostla na dnešních 85 tisíc lahví, obrat přesáhl 10,5 milionu korun. Typické butikové vinařství se etablovalo v proslulých restauracích a vinotékách. Příkladem jsou známé pražské restauranty, jako je Allegro v hotelu Four Seasons, mondénní SaSaZu či hotely Mandarin Oriental a Hoffmeister.

Původní prostory ale přestaly stačit. Proto majitelé Reistenu plánují v Pavlově postavit nové vinařství. Náklady na něj by měly dosáhnout 70 milionů korun.

Nebudeme stavět jen továrnu, ale i reprezentační prostor s ubytováním, prostorem pro degustace, kulturu. Chceme milovníkům vína nabídnout absolutní zážitek,« plánuje další etapu rozvoje Nepraš.

Sudy válcují

Má ale vůbec tuzemské vinařství reálnou naději uchytit se ve světě? Sami vinaři jsou spíše skeptičtí.

Export není podle mne tématem pro jednotlivé malé producenty, je příležitostí spíše pro větší vinařské podniky. A především do zemí, které révu pěstovat nemohou, to jest Polsko, skandinávské státy, případně Pobaltí,« míní například Jan Podrábský z Lobkowiczkého zámeckého vinařství Roudnice nad Labem.

Roční spotřeba vína u nás se v roce 2009 odhadovala na 19,1 litru na hlavu.

I když se produkce před dvěma lety téměř zdvojnásobila, přesto by zvládla uspokojit jen necelou polovinu nároků domácích konzumentů. Otázkou je, zda se za těchto podmínek dá uvažovat o smysluplném, ekonomicky zajímavém exportu.

Navíc se zvyšuje podstatně rychleji export vína sudového než lahvového, což není právě v zájmu ČR. Výhodnější by byl vývoz produktu s vyšší přidanou hodnotou,« konstatuje Situační a výhledová zpráva - Réva vinná a víno, kterou v dubnu 2010 vydalo ministerstvo zemědělství.

V posledních pěti letech vzrostl náš export ze 40 tisíc na 180 tisíc hektolitrů, avšak právě v důsledku enormního nárůstu vývozu polotovaru - sudového vína. Za posledních pět let poskočil zahraniční prodej tohoto artiklu prakticky z nuly na 125 tisíc hektolitrů.

Význam vývozu vidím z dvou úhlů pohledu. Především jako prostředek k seznámení se s Českou republikou coby producentem vína. Potom také, ač se to zdá zvláštní, i ekonomicky. Pokud se totiž podaří vína prezentovat jako jedinečné produkty jedinečné oblasti, daří se i cenové podmínky nastavit výhodněji, mnohdy dokonce lépe než u nás. Rozhodně ale nepůjde o nijak masovou záležitost. Taková je alespoň naše dosavadní zkušenost,« zdůrazňuje Miroslav Olbrecht ze společnosti Víno Blatel.

Norma Ă la Německo

Produkty našich vinařů v moderní historii nikdy neměly - přes všechny úspěchy a rozhodně pozitivní vývoj, kterým obor prošel - snadnou pozici. První předpoklad, aby si většina světa našich vín vůbec všimla, přinesl zákon o vinohradnictví a vinařství, který vstoupil v platnost v roce 1995. Právní norma byla postavena na pravidlech sousedních německy mluvících zemí.

Kvalitativní stupně, vycházející z cukernatosti sklizených hroznů, dovolily řadit vína do jakostních kategorií, podobných těm, které se používají právě v Německu či Rakousku. Znamenaly totiž zvýšení péče o úrodu již ve vinohradu, a to od počátku vegetačního cyklu révy.

Vína se od té doby zařazovala do kategorií milovníkům známých, od stolního po přívlastková s nejvyššími stupni ledové a slámové. Jakostní stupně vín byly srovnatelné a čitelné, kvalita prokazatelná. Svou roli sehrála i příroda. Od ročníku 1997 prakticky téměř ob rok réva vyzrávala do mimořádných hodnot, a bylo tak »zaděláno« na zrod opravdu velkých, konkurenceschopných vín. Objevila se i první ocenění z prestižních veletrhů a soutěží, což vše dávalo naději na úspěšný export, alespoň do okolních zemí.

Trhu vládne dovoz

Základ tedy byl, nicméně vývoz se nevyvíjel žádoucím směrem. Důvodů je více, zmiňme alespoň ty základní.

Jsme zemí s produkcí, která do předloňska stačila pokrýt jen něco mezi čtvrtinou až třetinou vlastní spotřeby. To samo o sobě eliminuje možnosti exportu. Navíc všichni potenciální vývozci nedokázali splnit požadavky na množství, ale ani na kvalitu. Myšlena je především shodnost partií, jednotlivé šarže vykazovaly jasně patrné diference.

Takže prostor trhu s vínem byl jednoznačně ovládnut importem. Zatímco v roce 1999 činil dovoz 783,7 milionu korun, vývoz se nedostal ani na desetinu tohoto čísla. Představoval 76,4 milionu korun.

Dovoz vína navíc trvale narůstá, loni již přesáhl 4,4 miliardy korun.

Plně to platí od vstupu do EU pro víno lahvové. Ve vinařském roce 2004/2005 se podílely lahve na celkovém importu třetinou, v roce 2008/2009 to již bylo 44 procent,« upřesňuje zpráva resortu zemědělství.

Celková obchodní bilance s vínem je tedy prudce záporná a řadu let osciluje kolem tří miliard korun. Nejvíce finančních prostředků za dovezené víno přitom končí v Itálii následované Francií. Čeští vinaři naopak vyvážejí prakticky jen na Slovensko.

Dalším mezním datem ve vinařském dění Česka byl květen 2004, kdy vznikl nový vinařský zákon, v němž byly zakomponovány předpisy EU. Kromě jiného přinesl povinnost vybudovat a vést registr vinic.

Ten obsahuje údaje o vinicích, o seznamech pěstitelů révy vinné, o hodnocených a zatříděných vínech, o provedených kontrolách pěstitelů, výrobců a osob uvádějících produkty do oběhu.

Byl nastaven i další kvalitativní parametr, a to vína originální certifikace. Jde o příklon k románskému, apelačnímu systému hodnocení vín, tedy k ještě vyšším a přísnějším požadavkům na jejich jakost.

Tyto zákony ovlivnily produkci tím, že se především zvýšila kvalita vína uváděného na trh,« zdůrazňuje Antonín Králíček, vedoucí oddělení pro víno ministerstva zemědělství.

I čísla v oblasti produkce hroznů hovoří ve prospěch rostoucí kvality, především hektarový výnos. Ze 6,25 tuny z hektaru v devadesátých letech klesl postupně až na loňských 4,27 tuny z hektaru. Například zmíněné vinařství Reisten z jednoho hektaru vyprodukuje jen 0,6 tuny hroznů.

 

Snížení výnosu, pokud nejde o nepříznivé přírodní vlivy, znamená v nepřímé úměře zvýšení kvality suroviny.

Cesta k vyšším exportům není jednoduchá. Přesto je svým způsobem schůdná. Problém nevidím v kvalitě, ta se prokazuje při prezentačních degustacích na veletrzích. Jako příklad uvedu zcela zaplněné degustace našich vín na letošním veletrhu ProWein a z toho vyplývající dotazy, kde a jak se k takovým vínům dostat,« popisuje Jaroslav Machovec, ředitel Vinařského fondu.

Dodává, že o domácí vína je ve světě zájem, ovšem věc má několik háčků. Pokud bude produkce jednotlivých vinařů, především těch menších, plně uplatnitelná na tuzemském trhu, k exportu je nic netlačí. Nemají proto motivaci k aktivním snahám o hledání možností vývozu.

Další věcí je množství. Případní zájemci mají často vyšší požadavky, než jsou jednotliví producenti schopni realizovat. V neposlední řadě je to ekonomika, výsledný efekt není tolik zajímavý. Díky tomu, že vína jsou málo známá a práce s menším kvantem se vždy o něco prodraží, je polštář zisku nižší, a zájem proto není až takový,« vysvětluje Machovec.

Povodeň ze zahraničí

Vstup do EU a změny legislativy přinesly domácím vinařům hlavně zásah v oblasti obchodu. Otevření se evropským strukturám má ale jen zdánlivě pozitivní dopad.

Zcela jistě se zlepšily podmínky exportu, ale zároveň s tím se otevřely dveře důraznějšímu dovozu. Tlak importérů z období před květnem 2004 se nezměnil a trvá,« upozorňuje Jiří Sedlo, předseda Svazu vinařů České republiky.

A dodává, že vzhledem k množství produkce a spotřebě vína u nás byla a do budoucna zůstává zahraničně obchodní bilance komodity stále pasivní.

Odpadnutím ochranářských bariér se značně uvolnily ruce i dovozcům. Zmizením cel dostali prostor pro úpravu cen, povýtce jej využili a trh zaplavila povodeň zahraničních vín, levných a zdaleka ne tak špatných (hovoří se o kvalitních vínech vyšší kategorie, ve skleněných obalech do dvou litrů).

Místo toho, aby se vinaři zaměřili na export, začali se potýkat se stále ostřejší konkurencí, která jim způsobila nemalé trable i na trhu domácím. Cenová politika především velkých obchodních sítí značně zúžila možnosti českých vinařů, kteří ač nedostatečně množstevně vybaveni pro export, získávali stále méně místa v regálech domácích prodejen.

Například bílého vína v obalech do dvou litrů bylo v roce 2003 vyvezeno téměř osm tisíc hektolitrů za bezmála 40 milionů korun (zhruba 49,90 korun za litr). Do země se ho ale přivezlo 106 tisíc hektolitrů za 245 milionů (cca 23 korun za litr).

Pozice našich vín na domácím trhu je v ohrožení. Exportní ceny jsou sice sympatické, jde ale především o nahodilý, stopový vývoz bez stálého zázemí. Vzhledem k neexistenci cíleného proexportního marketingu a znovu zmiňovanému nízkému objemu produkce nebyly vyhlídky nijak optimistické.

 

---

reklama:

---

 

Pivní stát

Věci tehdy nijak nepomohl ani v roce 2002 založený Vinařský fond. Jeho prioritou byla především podpora výsadby a obnovy vinic. V propagaci prodeje vína se fond teprve rozpačitě a nepříliš důrazně hledal.

Změna nastavení funkcí fondu přinesla přesun jeho aktivit. Výhradní činností se stala podpora marketingu vína a všech aktivit s ní spojených (rozvoj vinařské turistiky, informovanost veřejnosti o vinohradnictví a vinařství).

Objevily se také aktivity směřující k vyšší účasti českých vinařů na prestižních mezinárodních podnicích.

Masivnější vývozy by přesto předpokládaly účinnější státní podporu. Česká republika je dosud vnímána především jako země s pivní kulturou, o naší produkci vinařské se téměř nemluví. Povědomí o tuzemských vínech je ve světě dosud mizivé, nejprve je třeba zapracovat na jeho povýšení,« upozorňuje Vilém Kraus, majitel Mělnického vinařství Kraus.

V podstatě mu dává za pravdu i ředitel Vinařského fondu.

Jestliže se několik subjektů sdruží a připraví v zahraničí akci pro sommeliéry, hoteliéry i potenciální dovozce, potom lze s podporou fondu počítat. Vůbec aktivity, při nichž je s našimi víny potenciální odběratel programově seznamován, jsou asi optimální variantou. Samozřejmě se souběžným hledáním těch, kdo by se ve svých zemích dovozu ujali. A to - při výše řečené situaci (neširoké povědomí o našich produktech, poměrně malé objemy partií) - není vůbec snadné, ne-li nemožné,« upozorňuje Machovec.

 

Bolševik to zazdil

Čísla za rok 2009 pomohou ilustrovat, zda se podařilo zapracovat na pověsti českých a moravských moků v zahraničí. Dovoz kvalitnějšího bílého vína vzrostl třikrát na 333 tisíc hektolitrů za 1,2 miliardy korun. Z toho plyne cena za litr někde okolo 35 korun. Export se přitom zvýšil sedmkrát na 57 tisíc hektolitrů, respektive 212 milionů korun. Zde se dostáváme k ceně okolo 37 korun za litr.

Hodnoty se přiblížily, ceny importu stouply, naopak vývozní ceny našich vín klesly. To lze interpretovat jako příznivý jev, jak na trhu domácím, tak exportním. Bílé víno se zdá být vzhledem ke své jedinečnosti a jakosti největším hráčem mezi mantinely světového obchodu touto komoditou.

Nicméně trvající situace v množství produkce není zralá k pravidelnému, ekonomicky atraktivnímu vývozu. Vždyť česká výroba vína nedosahuje ani čtvrtiny rakouské či maďarské produkce. Méně vína než u nás se vyrobí jen v menších státech, jako je Slovensko, Kypr či Lucembursko.

Jak bolševik ublížil všemu, tak i vinařské kultuře. Dohonit 40 let nás bude stát hodně a otázka je, jestli vůbec kdy doženeme třeba podobné Rakousko, které je nám blízké nejen velikostí, ale i vinařskými oblastmi,« přiznává Očenášek z Reistenu.

Pokud lze zhodnotit zájem o česká vína, předváděná při nejrůznějších obchodních a reprezentačních podnicích, pořádaných našimi zastupitelskými úřady ve světě, lze za jediné měřítko brát to, jak rychle to které víno zmizí z nabídky.

Možná překvapivě jsou to odrůdy u nás vyšlechtěné - značnému zájmu se těší pálava, muškát moravský, z červených cabernet moravia - nebo ty, které jsou v dané oblasti málo známé nebo neznámé. Sylvánská a ryzlinky, müllery. Z červených překvapují povedená andré nebo lehké, veselé portugaly.

Pomůže důsledná masáž

Pokud se prezentací účastní odborníci, kladou laťku úrovně našich vín poměrně vysoko, v cenovém vyjádření rozhodně výše, než napovídá průměr vývozních cen.

Naše vína patří do cenové kategorie 25 až 35 eur za sedmičku. Zatím je ale nikdo nezná, proto je prodáváme za 11 eur,« potvrzuje Nepraš, spolumajitel Reistenu.

Ani veskrze optimistické zjištění o kvalitě některých domácích vín nedává velké předpoklady pro navýšení exportu. Napovídá však o jiné, jednodušší a účinnější aktivitě, jejímž výsledkem by mohl být vyšší prodej vín u nás. A sice důslednější, úderná marketingová práce s příchozím turismem ještě před vstupem potenciálního návštěvníka do Česka.

Vývoz má podle mne budoucnost, ale za jistých podmínek. Poslední zkušenost v Nizozemsku ukazuje, že pro skupinu vinařů spojených za stejným účelem a vystupujících pod záštitou republiky je cesta snazší, dokonce jedna z mála schůdných. Tam, kde by jednotlivec neuspěl, má skupina, navíc podpořená státem, daleko více šancí. Výsledky z podniku, kterého se zúčastnilo na patnáct producentů, ukážou, jak se tyto aktivity osvědčí. Osobně jim dávám slušnou naději, prohlašuje Jiří Hort, majitel vinařství Vino Hort.

Kromě důsledných masáží o existenci našich vín, jejich jedinečnosti a kvalitě jsou zde i některé vskutku vydařené počiny Vinařského fondu, cizinci jistě vítané. Například »akce Svatomartinské«, která loni dosáhla na jeden milion prodaných lahví.

Druhým příkladem může být přehlídka růžových vín. Tam se vinaři našli a díky popularitě růžáků na světové scéně spolu s vysokou jakostí některých z nich je zde prostor pro nárůst zájmu možného konzumenta. Oba podniky mohou docela dobře sloužit jako barometr možností významnějšího exportu.

Ať tak, či tak, nezapomínejme, že domácím vínům nejvíce fandí domácí pijan. A ten by, při případném vyšším vývozu a minimální možnosti zvyšovat produkci vysoce jakostních vín, který by nejspíše znamenal úbytek těchto vín na tuzemském trhu, neměl být nikterak ošizen o možnost si je vychutnat dle libosti.

 

Vizitka českého vinohradnictví
- V České republice se réva vinná pěstuje ve vinařských oblastech Čechy a Morava.
- Pro vinohradnictví je nicméně rozhodující oblast Moravy, na niž vychází přes 96 % veškerých vinic České
republiky.
- Vinařská oblast Morava se dělí na podoblasti Znojemskou, Mikulovskou, Velkopavlovickou a Slováckou.
- Vinařská oblast Čechy se dělí na podoblasti Litoměřickou a Mělnickou.
- Celkový produkční potenciál ČR je 19,6 tisíce hektarů, z toho osázené plochy je zhruba 18,5 tisíce hektarů. Průměrný výnos se pohybuje kolem pěti tun z hektaru.
- Bílé moštové odrůdy tvoří dvě třetiny, modré jednu třetinu z celkové osázené plochy vinic.
- Nejpěstovanější bílou odrůdou u nás již tradičně zůstává Müller Thurgau, následuje Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský a Ryzlink rýnský.
- Nejvíce zastoupenou modrou odrůdou je Svatovavřinecké, Frankovka, Zweigeltrebe a Rulandské modré.
- Počet pěstitelů vinné révy se dotahuje k 20 tisícům.

19,1 litru vína
vypil loni každý obyvatel České republiky.

Navíc se zvyšuje podstatně rychleji export vína sudového než lahvového, což není právě v zájmu Česka.

Méně vína než v Česku se vyrobí jen v menších státech, jako je Slovensko, Kypr či Lucembursko. Nevyrobíme ani čtvrtinu toho, co Maďaři.

Zdroj: www.ihned.cz

 

 

Autor: Marcela Alföldi Šperkerová, Milan Ballík
28.06.2010 - 07:39:51

---

Jméno*
Text*
Kontrola*: 2 plus 3 je