Kyselé hrozny českých vinařů

Případ Templářských sklepů ukázal, že problémy může mít více vinařů. Ověřování původu hroznů nefunguje.

V brzkém zimním odpoledni se toho v jihomoravských Čejkovicích na první pohled mnoho neděje. Ve známé vinařské obci to přesto žije: v místních Templářských sklepích se míhají zaměstnanci, plnicí linka jede naplno, za hodinu vychrlí tři tisíce lahví vína.

O víně od »Templářů« je v poslední době hodně slyšet. Především kvůli 300 tisícům lahví, které firma na příkaz Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) musela krátce před Vánoci stáhnout z trhu. Čejkovičtí podle inspekce neprokázali původ hroznů, z nichž své víno vyrobili.

Templáři se brání, že vše řádně ověřili, a obviňují inspekci ze záměrné šikany. Inspekce zase mluví o podvodu na spotřebitelích.

Přibývají mediální přestřelky, padla dvě trestní oznámení, čekat se dají i spory o poškození dobrého jména či náhradu škody.

Zamotaný případ ale ukazuje na obecnější problém. Na nejistotu zákazníků, zda víno s etiketou moravské či české pochází vždy skutečně z české kotliny a moravských svahů.

Spor o registr

Spotřeba vína v České republice rok od roku roste. Na hlavu ho nyní ročně vypijeme téměř 20 litrů. Vína z Čech a zejména z Moravy mají už svou zavedenou značku a zákazník si je žádá.

"Tuhle náklonnost jde samozřejmě zneužít, proto je nutné původ vín striktně kontrolovat," říká ředitel SZPI Jakub Šebesta.

Když zákazník kupuje moravské víno, logicky očekává, že je z hroznů moravských a ne třeba dovezených z Maďarska či Slovenska. A to je také hlavní téma sporu inspekce s Templářskými sklepy: odkud hrozny, z nichž se pak vyrobily tisíce litrů vína, skutečně byly?

"Téměř se blíží jistotě, že ty hrozny nejsou původem z České republiky. Kdyby byly, nevidím důvod, proč by nám to Templářské sklepy nedoložily," říká Šebesta.

Templáři se ale hájí tím, že vše doložili a řádně ověřili v internetovém registru vinic, který pro zjišťování původu vykupovaných hroznů doporučuje i ministerstvo zemědělství.

Systém funguje od roku 2006, až do loňského roku si na jeho možnou nevěrohodnost nikdo nestěžoval a ministerstvo zemědělství a sama SZPI ho označují za nejlepší v Evropě.

"Nemůžu říct se stoprocentní jistotou, že hrozny od dotyčného vinaře skutečně pocházely, ale od zprostředkovatele jsme je koupili v dobré víře a jejich původ prověřili jediným možným způsobem - v registru vinic," říká ředitel Templářských sklepů Čejkovice Pavel Pastorek, který se dokonce na vzniku této databáze podílel.

Zdůrazňuje i to, že pokud by obchodník do registru vinic zadal nepravdivý údaj, registr by neumožnil vytisknout výkupní doklad.

Inspekce ale argumentuje tím, že si původ hroznů telefonicky ověřovala přímo u pěstitelů a ti se k dodávce pro Templáře nehlásí.

Kde se stala chyba?

Kvalitu vína, které Templáři museli stáhnout, ani jeho zdravotní nezávadnost nikdo nezpochybnil, a tak laikovi může spor připadat jako zbytečný.

Původ hlavní suroviny je však pro výrobu vína v rámci Evropské unie naprosto klíčový.

Vinařská legislativa přikazuje pro jakostní a přívlastková vína jasnou podmínku: lze je vyrobit výhradně z hroznů vypěstovaných v České republice. Výjimky - alespoň oficiálně - neexistují.

Kdo by v tuzemsku vyrobil víno ze sebelepších hroznů dovezených ze zemí EU, může je prodávat pouze jako méně kvalitní vína dříve označovaná jako stolní či odrůdová. A dělat víno z hroznů s původem mimo EU se v rámci unie nesmí vůbec.

Ve hře není jen ochrana spotřebitele, ale i bohatý systém dotací pro vinaře, který striktní evidenci a registraci vyžaduje.

Jenže právě kauza Templáři ukazuje, že systém, dosud považovaný za zcela spolehlivý a neprůstřelný, má skuliny, které se dají zneužít. Nedokáže totiž zcela ohlídat mezičlánek - zprostředkovatele, který víno vykoupí od pěstitele a prodá vinaři.

Možnost, že registr lze za určitých okolností obejít, opatrně přiznává i Rostislav Gruna, který jej má na Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském na starost.

"Registr je i nadále spolehlivý. I zprostředkovatel by ale své nákupní lístky měl mít v pořádku. Ale souhlasím s tím, že pokud prostředník neuvede všechny údaje o pěstiteli, jak by měl, kupující se nakonec může ocitnout v problému," říká Gruna.

Vyloučit nelze ani to, že pěstitel prodá zprostředkovateli hrozny za hotové bez faktury a inspekci pak takový obchod logicky zapře.

Ve hře je samozřejmě i varianta, že o původu hroznů v cizině vinaři vědí a přesto je kupují.

Jak to bylo v konkrétním případě Templářských sklepů, bude rozplétat soud.

Případů, kdy se na trh dostaly miliony lahví vína, o nichž potravinářská inspekce tvrdí, že jsou z neznámých hroznů, bylo v poslední době více.

Stejný problém jako Templáři loni řešily i České vinařské závody a Vinium Velké Pavlovice, v roce 2007 Vinařství Zaječí a Vinařství Mutěnice. Ani zde není jasné, kdo je původcem celého problému. Tedy kdo a odkud hrozny místním vinařům přes prostředníky prodal. Jména zprostředkovatelů jsou fiktivní, na adresách, kde mají sídlit, nejsou.

Jisté je jedno - podobné kauzy hazardují s pověstí značky »víno z Čech, víno z Moravy«. Už nyní víc než dvě třetiny vín prodaných v České republice pocházejí ze zahraničí a pro obchodníky není problém dovoz vína dále zvyšovat na úkor tuzemských značek.

reklama:

Kupte si falešné víno

Templářské sklepy, dvojka na domácím trhu, která ročně prodá asi devět milionů lahví vína, za svým případem vidí především konkurenční boj.

Přímé důkazy pro to neexistují, nepochybné ale je, že někdo z konkurence případu využil. Sotva dva týdny poté, co o případu poprvé informovala média, se na dálnici D1 objevily dva billboardy, které napadají jak Templářské sklepy, tak osobně ředitele Pastorka.

I když se většina tuzemské produkce na trhu bez potíží prodá, i tento případ dokazuje, že rivalita mezi velkými vinařskými firmami je poměrně značná.

Snaha o co nejnižší cenu byla i za kauzou z roku 2007. Tehdy několik firem nakoupilo od zprostředkovatele celkem 4,5 milionu litrů vína, které bylo s pomocí zfalšovaných dokumentů deklarováno jako víno z tuzemských vinohradů.

Když na to inspekce přišla, musely lahve z obchodů pryč. To byl také impulz pro to, aby SZPI veškerá osvědčení zveřejňovala na internetu.

A od té doby se podobný případ neopakoval. »Způsob, jak sem dostat falešná vína přes hrozny, je sofistikovanější a hůř se dokazuje,« poznamenává šéf SZPI Šebesta.

Raději s přívlastkem

Žádný zavedený vinař nechce pochopitelně hazardovat se svým jménem a značkou.

Tlak obchodních řetězců je však neúprosný a firmy logicky hledají cesty, jak při výrobě ušetřit. Šlápnout vedle mohou záměrně, ale jak dokládají případy z minulosti, i omylem či podvodem ze strany obchodníků.

Spotřebitelům, kterým záleží na tom, zda za své peníze dostanou opravdu to, co si myslí, že kupují, nelze doporučit nic jiného než ostražitost a velmi pečlivé zkoumání etiket.

Sázkou na jistotu by pak měla být přívlastková vína (například výběr z hroznů), kde je kontrola potravinářské inspekce několikanásobná, mnohem přísnější a při pátrání po původu vín nespoléhá jen na registr a výkupní lístky hroznů.

U vín nižší kvality, jakostních a odrůdových, je riziko, že pijeme víno, jehož původ není z Čech či Moravy, přece jen větší.

Kolik takového vína se dostane na trh, se nedá odhadnout. Může jít jen o zlomek celkové produkce, přesto případy posledních let ukazují, že metod, jak se zákazníka pokusit podvést i s mokem, v němž se prý skrývá pravda, je docela dost.

Zdroj: www.ihned.cz

zpět  tisk  

Autor: Robert Břešťan
27.01.2011 - 10:33:31