Neznámé sladké hlízy

Za rok se na světě sní sto třicet milionů tun sladkých brambor, přesto jsou v našich zeměpisných šířkách plodinou skoro neznámou. Inspirací po kuchyňské zpracování může být kulinářská tradice asijská, novozélandská nebo recepty z Jižní a Severní Ameriky.

Batáty, jak se sladkým bramborám také říká, jsou bramboře obyčejné docela podobné. Jinak toho společného ale moc nemají, batáty jsou totiž příbuznými svlačců, zatímco brambor obecný lilku. V kuchyni však tato skutečnost moc neznamená, protože brambory sladké mohou ty klasické v mnoha ohledech zastoupit.
Podobně jako brambor "obyčejných" je batátů řada druhů. Základním rozlišovacím znakem je barva: Červené batáty bývají sladší a jsou dobré jako příloha k masu, hodí se k vaření a pečení, žluté jsou skvělé na smažení a bílé se užívají při vaření, smažení či přípravě nákypů.

U nás je nejčastěji k dostání červená varianta, která je nejbohatší na betakaroten. Ten je jen jednou z mnoha zdraví prospěšných látek, které batáty obsahují. Z nutričních srovnání vycházejí jako plodina velmi prospěšná zdraví.

Sladké brambory patří k plodinám, které vám můžou zpestřit podzimní či zimní talíř nejen chuťově, ale i barevně. Sklizené na konci září, před prvními mrazíky, vydrží při správném skladování až do jara.
Prvním kontinentem, kde se batáty začaly jíst, byla podle archeologických nálezů Jižní Amerika. Uhlíkové analýzy dokázaly, že obyvatelé Peru jedli batáty už 8000 let před Kristem. Právě z Jižní a Střední Ameriky se sladké brambory posléze rozšířily dál.

Dnes se jich na celém světě sní každý rok kolem sto třiceti milionů tun. Asi největší spotřebu mají některé země africké a pak také ostrovy v Oceánii. Na Papui-Nové Guineji se roční konzumace na jednoho člověka pohybuje kolem pěti metráků, v Ugandě či Rwandě toto číslo přesahuje sto kilo na člověka za rok.
Afrika je spolu s Asií jedním z míst, kde se zpracovávají nejen jedlé hlízy, ale také mladé lístky rostliny. Ty se dají servírovat jako salát, lze je i lehce spařit a podávat podobně jako špenát.

Samotné hlízy se třeba v Ugandě často suší. Sušeným plátkům hlíz se tu říká amukeke a servírují se k snídani spolu s arašídovou omáčkou. Sušené batáty se tu také drtí na prášek. Naopak na severním pobřeží Afriky, v Egyptě, se sladké brambory hlavně pečou. Patří tu mezi populární pouliční jídla. Zejména v zimě je v ulicích mnoho prodavačů s pojízdnými troubami, nabízejících zákazníkům horkou pochoutku, která zahřeje ruce.

Na sofistikovanější úpravy batátů narazíte v Asii. Číňané vaří sladkou polévku tong sui, do níž se kromě sladkých brambor dává ještě zázvor a cukr. Japonci batáty dělají i na sladko, připravují z nich třeba pečený dezert daigaku-imo. Sladké brambory jsou v Japonsku dokonce součástí jednoho z tradičních rituálů. Během svátku Tsukimi, který oslavuje krásu podzimního měsíce, se v symbolické obětině měsíci nabízejí spolu s rýžovým vínem. Velmi typické jsou batáty také pro další z asijských kuchyní: Korejci z nich připravují speciální nudle zvané dangmeyon.

Svoje recepty mají také Novozélanďané, Jihoameričané a obyvatelé Spojených států, pro něž batáty patří ke svátku Díkůvzdání - během něj se podávají v koláči i jako příloha. V evropské kuchyni nejsou tolik zavedené, což neznamená, že by nebylo snadné je implantovat do zdejších receptů. Zkuste třeba risotto, ve kterém se batáty setkávají s vlašskými ořechy. Pokud máte, nahraďte je oříšky pekanovými.

Risotto se sladkými bramborami

(rozpis na 4 porce)

2 lžíce nasekané šalotky
1 větší sladký brambor
6 hrníčků kuřecího vývaru
1 středně velká cibule
1/4 hrníčku suchého bílého vína
2 hrníčky rýže Arborio
5 lžic másla
6 lžic nastrouhaného parmezánu
1/2 hrsti vlašských ořechů
pepř, sůl, olej

Ohřejeme kuřecí vývar, aby byl těsně pod bodem varu, a udržujeme jej na této teplotě. V hrnci rozehřejeme máslo a dvě lžíce oleje, necháme na tuku zesklovatět šalotku. Jakmile zprůhlední, přidáme k ní na kostičky nakrájený sladký brambor. Potom k obojímu vsypeme rýži a opražíme.

Zalijeme bílým vínem pokojové teploty a mícháme. Když se vyvaří, začneme postupně přilévat vývar po hrníčcích a vždy ho znovu necháme za stálého míchání vyvařit. Celý proces trvá zhruba dvacet minut, v poslední fázi přidáme na jemno nasekané ořechy. Nakonec risotto stáhneme z plotny, vmícháme do něj zbylé máslo a parmezán. Nakonec dochutíme solí a pepřem.

Slovo týdne:
CASSOULET

Jídlo z francouzského regionu Languedoc-Roussillon, které vzniklo za stoleté války (1337-1453). Město Castelnaudary tehdy obléhali Angličané a Castelnaudaranům ubývalo zásob ve spížích. Zkombinovali tedy v pekáči vše, co doma našli. Cassoulet jim dal tolik síly, že obléhatele přemohli. V šedesátých letech, v roce 1966, speciální komise určila, že pokrm musí obsahovat ze sedmdesáti procent fazole, zbylých třicet procent tvoří maso, zejména vepřové a potom také kachní, zavařené ve vlastním sádle. Název je odvozen od kameninové nádoby "cassoule", v níž se pokrm zapéká.

Zdroj: www.ihned.cz

zpět  tisk  

Autor: Petra Pospěchová
16.11.2012 - 11:43:03