RUBRIKY/ČLÁNKY » POTRAVINY/KUCHYNĚ

Fastfoodům se daří. Zájemců o franšízy přibývá

Až 30 zájemců denně. Krize řetězcům rychlého občerstvení přihrává zákazníky. Loni jsme prodali skoro dvakrát tolik licencí zájemcům o franšízy než jsme plánovali, říká Martin Princ, šéf Subway pro střední a východní Evropu.

Vminulosti vymáhal v Argentině nezaplacené faktury zákazníků Mercedesu či pomáhal ušetřit náklady podnikatelům v Hondurasu. V současnosti Martin Princ (34) působí jako šéf fastfoodového řetězce Subway ve střední a východní Evropě.

Firma, která má v sedmi zemích regionu kolem 170 restaurací, by se do pěti let chtěla stát největším řetězcem rychlého občerstvení v oblasti. V Česku se první pobočka otevřela v roce 2003, nyní jich má třináct a do konce roku by mělo přibýt dalších deset. "Povědomí zdejších lidí o značce Subway se zatím zlepšilo jen částečně. Stále více už jich ale ví, že jde o fastfood. I přesto se mi před časem stalo, že na stánku firmy na varšavském pracovním veletrhu ke mně přišla starší dáma a ptala se, zda budujeme místní metro," usmívá se Princ, se kterým jsme se na oběd sešli, kde jinde, než v jedné z jejích restaurací.

Na červenou raději nezastavovat

Martin Princ poznal poprvé chuť sendviče ze Subwaye během svého života v Argentině. Tam odjel na poslední prázdniny po střední škole, zamiloval se do dívky z Buenos Aires a šest let v zemi zůstal. Nejprve se živil jako recepční. "Latinoameričané si rádi povídají, a když zjistili, že pocházím z Česka, rádi se na mě obraceli, i přesto, že moje španělština byla tehdy opravdu mizerná," vzpomíná. Po pár měsících v hotelu získal práci v místním zastoupení automobilky Mercedes-Benz, které se tehdy potýkalo s přívalem nezaplacených faktur od zákazníků. "Opět mi pomohl můj cizí původ. Když dlužníci zaslechli v telefonu můj cizí přízvuk, začali se se mnou bavit o cestování a životě v Česku. Pak se najednou zeptali, kdy si tedy přijedeme pro peníze," vypráví.

Během pobytu v Argentině se ale musel obrnit proti neustálým loupežným přepadením, která se mu stávala zhruba jednou za půl roku.

"Naštěstí to vždycky nakonec dopadlo dobře. Strach jsem měl jen jedinkrát, když jsem nesl v batohu tržbu do banky a jeden z lupičů mi dal nůž pod krk. Vyndal jsem drobné z kalhot, dal jim hodinky a pak se naštěstí lekli projíždějícího auta a utekli," vypráví Princ. Při svém pobytu v Hondurasu se zase naučil nezastavovat na křižovatce na červenou. "Když jsem jednou zastavil, začali na mě ostatní hned troubit. Ze strachu z přepadení se tamní řidiči naučili vjíždět do křižovatky podle pořadí příjezdu," říká Princ.

O licence mají největší zájem Rumuni

Subway funguje zcela na principu franšízingu, to znamená, že prodá licenci, a restauraci pak provozuje na vlastní náklady ten, kdo si ji koupí. Za licenci, která má platnost dvacet let, zaplatí zhruba 180 tisíc korun. K tomu je ovšem třeba přičíst náklady na vybudování podniku, které se pohybují okolo tří milionů korun. "Nyní se nám hlásí až třicet zájemců denně. Nejvíce jich je přitom z Rumunska, kde chceme první provozovny otevřít až v příštím roce," říká Princ. Ten dává při výběru zájemců přednost lidem, kteří chtějí restauraci provozovat sami a neberou ji jen jako investiční příležitost. Boří zároveň mýtus, že v gastronomii by měli podnikat lidé, kteří už v oboru mají nějaké zkušenosti. "Raději mám uchazeče, kteří praxi v gastronomii nemají, protože nejsou zatíženi předchozími návyky," vysvětluje.

Základní otázka, kterou budoucí majitelé franšízy pokládají, zní, jak rychlou mohou očekávat návratnost svých investic. "Nejrychleji se vrátily vstupní investice jedné ze Subwayí v Řecku, za půl roku po otevření. Obvykle se ale tato doba pohybuje v řádu několika let," upozorňuje Princ. Vedení Subway se s franšízanty pravidelně schází a poskytuje jim rady s provozem podniku. Občas přitom musí vyřešit i domnělou záhadu. "Po třech měsících fungování podniku mi zavolal franšízant, že má hrozně velké náklady a že se neměl do byznysu pouštět. Jeho týdenní report opravdu signalizoval obří úroveň nákladů. Bylo jasné, že něco není v pořádku. Vyslal jsem do restaurace konzultanta, který tam měl zůstat týden a dopátrat se příčiny. Za dvě hodiny po příjezdu mi pracovník volá, že problém identifikovali. Provozovna nacházející se v obchodním centru totiž používala mrazicí boxy v prostorách přístupných i ostatním nájemcům. Boxy navíc nebyly uzamčené," vzpomíná Princ.

V restauracích řetězce Subway, jehož první provozovnu otevřel tehdy sedmnáctiletý zakladatel Fred De Luca v roce 1965 v americkém Connecticutu, se v pravém slova smyslu nevaří. Každá pobočka si jen zvlášť peče chléb, který se na sendviče používá. "V Subway sendviči se potkávají ingredience z celého světa. Těsto se pro nás připravuje v Německu, masa dodává výrobce z Irska či Brazílie a například tuňáka vozíme z Thajska," vysvětluje Princ tím, že od místních dodavatelů pochází alespoň zelenina.

Loni zahřálo poprvé své pece na chléb v celé střední a východní Evropě třiapadesát nových restaurací, v původních plánech bylo přitom necelých třicet. Za dobrými čísly stojí i změna v návycích středoevropských spotřebitelů, kteří v nejistých ekonomických dobách vyměnili hodování v klasických restauracích za vratké stolečky ve fastfoodech. Loňské tržby tuzemských provozoven Subway se tak ve srovnání s rokem 2008 zvýšily tržby o 10 procent, říká Princ. O sto milionů korun na 3,87 miliardy korun současně vystoupaly i loňské tržby tuzemského McDonaldu. Celosvětově Subway nyní čítá více než 33 tisíc provozoven v 91 zemích. Letos obhájila už posedmnácté první místo mezi nejlepšími franšízovými koncepty v žebříčku amerického časopisu Entrepreneur.

Zdroj: www.ihned.cz