RUBRIKY/ČLÁNKY » POTRAVINY/KUCHYNĚ

Uvařit kaši z prášku? To by bylo rouhání

ilustrační foto Česká pivní hospoda v New Yorku. To je zatím poslední projekt zakladatele sítě restaurací Ambiente Tomáše Karpíška. Otevření "kultivované pivní restaurace" plánuje na listopad.

Tomáš Karpíšek, zakladatel vyhlášené sítě restaurací Ambiente, patří mezi nejúspěšnější české podnikatele v gastronomii. V Praze provozuje deset restaurací, jedenáctou má v rodném Liberci a dvanáctou otevře letos v Českém centru v New Yorku.

Přestože do jeho podniků chodí vyhlášení gurmáni a jeho podnik La Dégustation je žhavým adeptem na michelinskou hvězdu, kdyby si měl Tomáš Karpíšek zvolit "poslední večeři", vybral by si chléb s máslem a medem a k tomu kakao. Jinak miluje jahodové knedlíky s tvarohem, nikdy by neuvařil "jídlo z prášku" a když připravuje pokrmy pro své dva malé syny, ví, že jakmile se v nich objeví hrášek, nezbude ani sousto.

O jídle, vaření a receptech "celebrit" byl také náš společný oběd.

Těstoviny versus knedlíky

Na ten jsme se sešli v Karpíškově nejnovějším podniku s názvem Lokál na pražském Starém Městě. Jeho původní volba však byla úplně jiná. "Rozhodně si nemůžu vybrat svou vlastní restauraci, pojďme raději jinam," vysvětlil a vyrazili jsme do nedalekého podniku Angel zaměřeného na orientální kuchyni.

Cedule na dveřích s nápisem "zavřeno" nás však vrátila zpět do Lokálu a asijskou kuchyni jsme tak vyměnili za tu tradiční českou. "Říká se, že česká kuchyně je těžká. Dnes je hrozně moderní jíst těstoviny, protože jsou lehké a zdravé, ale když se na to podíváte, tak zas takový rozdíl mezi knedlíky a těstovinami není," vysvětluje mi Karpíšek, když společně prohlížíme tamní jídelní lístek.

Podávají zde jídla, která všichni znají ze závodních a školních jídelen. V podání Lokálu však dostávají úplně nový "šmrnc".

reklama:

"Chtěli jsme podnik s českou kuchyní, nemyslím staročeskou, kterou lidé znají ze Švejka, ale takovou, která se skutečně jí. Objížděli jsme proto české a moravské klasické bufáče či jídelny a zjišťovali, co se nejvíc prodává," říká Karpíšek s tím, že díky Lokálu opět propadl kouzlu sekané.

Sekanou s bramborovou kaší jsme si také oba objednali. A rozhodně vůbec nepřipomínala jídlo, které jsme si jako děti v jídelně raději odhlašovaly.

"Školní jídelny spoustu jídel zazdily. Příkladem je klasické „uho”. Není to přitom vůbec nic špatného. Původně je to francouzský koncept, kde se pro základ omáčky používají suroviny, ze kterých je konečné jídlo. Dříve to však v jídelně bylo tak, že se všechny zbytky z kuchyně házely do jednoho hrnce a taková omáčka se pak používala pro všechna jídla," vysvětluje Karpíšek, o němž se říká, že snad jenom on je schopen otevřít restauraci tam, kde jiní zkrachovali a mít s ní obrovský úspěch. On sám však toto tvrzení s úsměvem trošku sráží. ilustrační foto

"Je to spíš tak, že když se někomu nedaří, jeho prostor je v tu chvíli k mání za výhodnějších ekonomických podmínek. Proto do toho jdeme."

Teď má před sebou výzvu v podobě české pivní restaurace v New Yorku. "Základem bude pivo. České pivo je tam sice známé jako značka, ale na trhu restaurací se česká pivní kultura neprodává. Jsou tam belgické pivnice, irské puby, ale české hospody ne. Ta naše bude kultivovaná pivní restaurace. Ještě nemáme vymyšlený název, ale otevření chystáme na listopad," říká s tím, že rozhodně však nemá v plánu nějakou obrovskou zahraniční expanzi. V Česku však pár restaurací určitě přidá. "Určitě bychom chtěli mít Lokál i jinde. Koncept Lokálu má tu výhodu, že může být i v menších městech a další Lokály chci i někam na periferii Prahy," plánuje Karpíšek.

Karel Gott na obědě

Do jeho podniků chodí špičky byznysu, celebrity i gurmáni, ale jeden host ho potěšil obzvlášť. "Já jsem u toho sice nebyl, ale kolegové mi vyprávěli, že tu byl Karel Gott. Nejprve si ho všimli z okna, když procházel kolem, on se však asi po dvou minutách vrátil, sám si sedl ke stolu a objednal jídlo a pivo," říká Karpíšek. To, že právě zlatý slavík byl pro Lokál opravdu výjimečným hostem, potvrzuje i výzdoba zdejších toalet. Zatímco ty pánské zdobí obrázky slečen z kalendáře, na těch dámských visí plakáty právě Karla Gotta.

Ze slavných hostů má Karpíšek radost, módu hereček či zpěvaček vydávat vlastní kuchařky však nechápe. "Nenapadlo by mě podle nich vařit. Nepovažuji to za kuchařku, spíš za čtení pro zábavu a volný čas. Je to pro jinou cílovou skupinu, než je někdo, kdo se zajímá o gastronomii," říká. Televizní pořady o vaření však sleduje - zvláště ten o italské kuchyni. Přestože říká, že mu na trhu chybí pořad o české kuchyni, sám by se do něj nepustil. "Zabralo by to spoustu času, ale ten já bohužel nemám. Uvažoval jsem však, že bych jednou vydal knihu receptů jídel, která vařím synům. Spousta maminek totiž při vaření dělá úplně zbytečné chyby, tak by jim to mohlo pomoci," dodává.

K tomu, aby v rychlosti sáhl například po polévce z pytlíku, by se nikdy nesnížil a málem mě proklel, když jsem se zeptala, zda by ve své restauraci uvařil kaši z prášku. "To by bylo rouhání. Jídla v prášku mají ke mně vstup zakázaný. A bramborová kaše z prášku? Proboha! Některé restaurace to ale dělají, což nechápu. Vždyť je pak jedna porce desetkrát dražší," říká.

Zdroj: www.ihned.cz