RUBRIKY/ČLÁNKY » HOTEL/WELLNESS/SPA

Multikulturní rozdíly návštěvníků

V dnešní době, kdy celý svět prostupuje globalizace, je o to více nutné nepřehlížet podstatné rozdíly mezi jednotlivými kulturami, jejich specifika, zvyky a tradice. Poznávání cizích kultur může být součástí cestování, kdy se lidé chtějí dobrovolně vzdělávat a získávat nové poznatky a zkušenosti, či nutností v obchodním světě.

ilustracni foto

Důsledkem neznalosti dané kultury a místních zvyků mohou nechtěně vznikat nepříjemná nedorozumění a konflikty, které by mohly znamenat i zánik obchodního partnerství či zbytečné nepříjemnosti na naší dovolené. Zejména v turismu by neměla být tato problematika přehlížena a zaměstnanci hotelů či jiných zařízení v této sféře by měli umět jednat s hosty z cizích zemí tak, aby se v místě pobytu cítili co nejlépe.

Při příjezdu zahraničních návštěvníků je nutné si uvědomit, jaké jsou jejich stereotypy a čím je daná kultura charakteristická. Rozdílné zvyklosti se týkají také pozdravů. Francouzi kupříkladu vystupují velmi hrdě a preferují vše francouzské, ať už jde o oděv či pokrm. Jsou velmi zdvořilí, ovšem v rámci konverzace není vhodné ptát se na jakékoli osobní otázky. Dovolenou v zahraničí preferují spíše na jaře a v létě. Domácí turismus je zaměřen na odpočinek, zatímco zahraniční dovolená vede k poznávání a získávání nových prožitků. Francouzi očekávají příjemnou atmosféru a přátelské prostředí, zlým snem je pro ně nekvalitní pokrm. Němci vystupují poněkud rezervovaně, potrpí si na přesnost i oslovování správnými tituly. Ve výběru dovolené dávají přednost destinacím nabízejícím moře a slunce a mají rádi jistý komfort. Rusové naopak ve svém vystupování působí velmi otevřeně a nemají problém projevit jakékoli emoce. Oblíbeným zvykem při různých událostech je posílit se tradiční ruskou vodkou. Italové se řadí mezi poměrně "nenáročné" návštěvníky, ale podobně jako Němci vyžadují jistý komfort a mají rádi stylové věci, zejména co se týče módy. Pověstná je jejich hlasitá mluva a horkokrevnost. Italové cestují velmi rádi, ale ne vždy jsou ochotní mluvit cizím jazykem. Už při prvním setkání působí velmi srdečně, ovšem jejich silnou stránkou zcela jistě není dochvilnost. Italové jsou nechvalně známí také svou nepořádností při stolování, jelikož po jejich odchodu vypadá jídelní stůl jako po výbuchu.

ARABSKÁ KULTURA

Arabská kultura je neodmyslitelně spjata s islámem, který se začal šířit v 7. století díky učení proroka Mohameda. V této době se také začala utvářet arabská kultura, která byla díky velikosti území Arabské říše, táhnoucí se ze střední Asie přes Afriku až po Španělsko, ovlivněna kulturou a zvyky různorodých etnik. Podstatným sjednocujícím prvkem celé říše bylo zavedení arabského jazyka, který je velmi charakteristický a arabskému světu vtiskl jistou osobitost.

Životní styl arabského obyvatelstva je nejvíce ovlivněn islámem. Od něj se u drtivé většiny věřících odvíjí denní režim, konkrétně doba modliteb, dále například postavení muže a ženy ve společnosti a nespočet různých pravidel, kterými by se měl správný muslim řídit. V současnosti je na světě zhruba 1,4 miliardy praktikujících muslimů a islám se stal po křesťanství nejrozšířenějším náboženstvím. Islám obecně zakazuje pití jakéhokoli alkoholu, konzumaci pokrmů z vepřového masa, hazardní hry či nepřístojné nemanželské chování. Zakázáno je rovněž úročení, i když většina arabských bank poskytuje spoření zahrnující úroky. Při návštěvě muslimských zemí je také nutné mít na paměti jisté zásady vhodného odívání. Zvolené oblečení by nemělo být nijak vyzývavé, a to zejména u žen. Tradiční muslimské ženy nosí tzv. abáje, které jim zahalují hlavu i tělo. Žena, která si zakrývá vlasy, dává najevo, že je muslimka, má dobrý charakter a správné vychování.

V dnešní době ovšem existuje mnoho vyznavačů islámu, kteří pravidla a povinnosti "správného věřícího" dodržují pouze částečně a víru v Alláha mají výlučně ve svém srdci. Jedná se zejména o země, kde islám není ukotven v právním systému státu, jako je například Turecko. Další státy s počtem věřících nad 50 % jsou Albánie, Alžírsko, Bahrajn, Egypt, Irák, Írán, Jemen, Maroko, Omán, Saúdská Arábie či Tunisko.

Arabské země se řadí k polychronickým kulturám, což znamená, že na prvním místě jsou zde vždy vztahy mezi lidmi a čas je brán "s rezervou", nikdo nikam nespěchá. Další významnou vlastností Arabů je pohostinnost. Traduje se, že podle toho, jak se někdo dokáže postarat o svou návštěvu, ostatní poznají, jaký doopravdy je.

ARABSKÁ KUCHYNĚ

Arabská kuchyně patří k nejpestřejším, nejvoňavějším a nejchutnějším na světě. Pokud bychom se chtěli vydat ke kořenům arabské kuchyně, musíme se přenést až do beduínských dob, kdy kočovné arabské kmeny křižovaly poušť v karavanách a jíst mohly jen to, co šlo přepravit.

V již zmíněném období beduínů nebyla příprava pokrmů žádným sáhodlouhým procesem, při kterém by se mohlo experimentovat s exotickými ingrediencemi. Tato skutečnost je opřena faktem, že Arabové nejenže nedisponovali obrovskými kuchyněmi, ale ani neměli k dispozici takové množství surovin. Vařilo se především pod stanem na otevřeném ohni, a to většinou z toho, co se dalo nejsnáze a nejlépe uchovat při přepravě pouští. Byla to hlavně rýže a datle nebo to, co šlo přímo zužitkovat jako "dopravní prostředek" - ovce a velbloudi.

Arabská kuchyně je označována za velmi zdravou. Základní suroviny, které se používají k přípravě většiny jídel, jsou čerstvé bylinky, různá koření a zelenina. Maso se servíruje hlavně skopové, jehněčí a drůbeží. Naopak již zmiňované vepřové maso muslimové z náboženských důvodů odmítají, což je nutné vědět např. i při servírování pokrmů arabským hostům ve zdejších hotelech a jiných zařízeních cestovního ruchu. Arabská hostina obvykle začíná podáváním předkrmu, který se nazývá mezze. Jedná se o předkrm s rozličnou skladbou pokrmů servírovaných v mnoha malých mističkách. Nejčastěji to jsou různé sýry, saláty, kofta neboli masové kořeněné kuličky, humus neboli kaše z cizrny či tahini, pyré ze sezamu nebo falafel, zeleninové placičky z cizrny. Velmi oblíbené a rozšířené hlavní jídlo představuje kebab - grilované kousky masa. Ke každému jídlu se podává pita, což jsou arabské chlebové placky. Nejvyhledávanějším druhem chleba je margu. Zákusky jsou tradičně připravovány zejména z listového těsta, medu a oříšků, datlí či fíků a je o nich známo, že jsou opravdu velmi sladké. Nejznámějším zákuskem je baklava, která je tradičně připravována právě z listového těsta, másla, medu a různých druhů ořechů, přičemž typické jsou pistácie.

Pohostinnost se často projevuje i při nakupování, kdy arabští obchodníci neváhají své zákazníky pozvat na čaj nebo kávu. Ve většině těchto zemí se turisté, ale ani místní neobejdou bez smlouvání, jelikož Arabové jsou rozenými obchodníky. Navíc, pokud by někdo smlouvat nechtěl, mohl by dotyčného prodávajícího i urazit. Arabové obecně jsou velmi vřelí a fyzické kontakty zde podléhají jiným pravidlům než u nás. Zcela běžné je, že se líbají i muži mezi sebou, naopak muž se ženou na veřejnosti nikdy. Velmi důležitá je pro Araby řeč těla a zóna jejich osobního prostoru je menší než v Evropě. Arabové považují sami sebe za štědré, zdvořilé, lidské a loajální a jsou pyšní na svoji historii i kulturní dědictví. Evropanům často připadá jejich chování až příliš osobní, jelikož mají tendenci stát a sedět velmi blízko, oslovovat křestním jménem a velmi výrazně gestikulovat, přičemž nezasvěcený do hovoru často ani nepozná, zda je o hádku, nebo běžnou konverzaci.

V posledních letech se velmi zvyšuje kupní síla muslimů, kteří stále častěji cestují do zahraničí. Podle singapurské cestovní kanceláře Crescentrating by se výhledově do roku 2020 měly výdaje muslimských turistů každoročně zvyšovat o 4,8 %. Arabové pravidelně navštěvují i Českou republiku, zejména vyhlášená lázeňská střediska. Zpravidla sem přijíždí v rodinném kruhu na dlouhou dobu pobytu. V některých lázeňských místech si obvykle na několik týdnů pronajímají byty, odkud pak dochází na lázeňské procedury.

Zdroj: www.ihned.cz