Dělat byznys pro peníze je hloupost

Daniel Kolský svou kariéru kavárníka zahájil jako kavárenský povaleč. Vysedával nad šálky kávy a přemýšlel, jak by mohl pomáhat lidem. Dnes do Česka dováží fair trade kávu, kterou si sám upraží a prodá. A dumá, zda si konečně nezaloží obchodní oddělení.

Značka Mamacoffee, kterou Daniel Kolský založil, je ideový protipól řetězců jako Starbucks a Coffee Heaven. Skrývají se pod ní pražské kavárny s příjemnou, lehce alternativní a lehce etno atmosférou, ale hlavně kvalitní káva z celého světa upražená ve vlastní pražírně a dodávaná do dalších kaváren a obchodů. Kolského káva je zásadně fair trade, tedy pochází od zemědělců, kteří nejenom hospodaří ekologicky, ale za svou produkci dostávají zaplacenu spravedlivou cenu. Jak se kávě a komunitě, která ji pěstuje, daří, jezdí Kolský ať už do Etiopie, nebo Hondurasu pravidelně kontrolovat.

O sociální nebo ekologický rozměr svého podnikání se většinou podnikatel začne zajímat až v okamžiku, kdy vydělá dost peněz. Když ovšem celý svůj byznys rovnou, tak jako vy, postaví na etickém rozměru, je nutně v podezření, že je to všechno prostě jenom marketing.

Ta otázka je celkem běžná a už jsem si na ni zvykl. Mně tohle podezření nevadí, protože jsem rád, že se etický rozměr byznysu stal součástí marketingových strategií velkých firem. Pro nás je to ovšem skutečně logika celé firmy, což také není nic nového. Spousta lidí přestává vnímat kumulaci zisku jako podstatné téma a podnikají prostě proto, že je to baví. Jasně že člověk musí mít peníze, aby to mohl dělat, a je hezké je vydělávat, ale my jsme do toho s manželkou kvůli penězům skutečně nešli. Oba jsme vyšli z neziskového sektoru a vždycky jsme byli naučeni uvažovat v rozměru, jestli má naše práce pro lidi smysl, a teprve potom, jestli z toho budou nějaké peníze. Pro dlouhodobější existenci je to navíc podle mě výhodnější strategie. Kdybychom pouze uvažovali, jestli z toho budou peníze, tak nás to možná brzo přestane bavit. Dělat byznys jenom pro peníze je hloupost.

Váš start byl velmi rychlý. Nejdřív jste udělali e-shop, pak jste v Praze otevřeli první kavárnu, druhou, třetí, čtvrtou, do toho jste založili pražírnu a začali dodávat fair trade kávu do dalších kaváren a obchodů, a to všechno během tří let.

Bylo to jako sněhová koule valící se ze svahu. Myslím, že to bylo rychlé i proto, že to všechny lidi okolo bavilo, a to nejenom nás a naše zaměstnance, ale i zákazníky. Nabalilo se na nás hrozně moc lidí, kteří si řekli, že je to fajn, a chodili k nám nakupovat. Podle mě zafungovalo to, že jsme od začátku byli takový byznyspunk a všechno jsme dělali jinak než ostatní. Neuvažovali jsme v rovině nákladů, výnosů a plánovaného zisku, ale toho, jestli to něco přinese lidem.

V Praze byly kavárny s číšníky s motýlky a unifikovanou kávou a na druhé straně čajovny. Vy jste udělali něco mezi. Dodali jste prostředí, kam chodí studenti, matky s dětmi i podnikatelé, a k tomu přidali kávu s příběhem.

Je to tak, ale my jsme nad tím takhle nikdy nepřemýšleli. My jsme si ty kavárny udělali tak, aby bavily nás. Že se s tím identifikovaly tisíce lidí, je fajn, ale vůbec jsme tak neuvažovali.

Proč jste si vybrali systém fair trade?

To, že pěstitelé za svůj produkt dostanou slušné peníze, by mělo být normální. Mně spíš přijde divné, že je to vůbec jinak a jak je to možné. Je to stejné, jako bych si řekl, že zítra v obchodě nezaplatím tolik, kolik za to chtějí, protože jsou ve srabu a budou mi vděčni, když jim dám polovinu. Taková úvaha je divná a stejně divné mi přijde, že je to lidem jedno. Ti, kdo obchodují s kávou, by se měli starat o to, jak se mají ti, kdo ji pěstují. Místo toho tlačí ceny tak nízko, že ti, bez kterých by celý byznys nebyl, jsou rádi, že se jakž takž uživí. Takový přístup přitom může být pro obchodníky riskantní, protože další rok se může najít někdo jiný, kdo sklizeň koupí místo nich, nebo zemědělci přejdou k docela jiné plodině. Já naproti tomu vím, že když jsem se s chlapíkem v Mexiku domluvil, že příští rok dostanu tolik a v takové kvalitě, tak to skutečně dostanu.

A znáte dobře toho chlapíka v Mexiku?

Snažíme se osobně poznat všechny svoje chlapíky, nejenom toho v Mexiku, ale i v Hondurasu, v Etiopii nebo v Guatemale. To byla od začátku naše snaha, najít si jednotlivé komunity, s nimiž chceme pracovat. Teď jsme jejich počet ustálili na dvanácti, s nimiž chceme mít dlouhodobější spolupráci, tedy brát od nich různé druhy kávy, na nichž postavíme svou nabídku. Tu pak budeme jenom doplňovat menšími dodávkami z dalších zajímavých lokalit.

Hlavní teď je odbourat všechny prostředníky, kteří byli dosud nutní, protože jsme nakupovali v malém množství, a nakupovat teď všechno už jenom přímo od těchto komunit. Ukazuje se, že všechny mezičlánky to jenom komplikují a zdražují, a to nejen pro nás, ale i pro pěstitelské komunity. Navíc chci každou komunitu alespoň jednou za tři roky navštívit.

To dělá čtyři návštěvy ročně, to se nacestujete.

Snažíme se toho využít jako možného benefitu pro své zaměstnance, posílat na cesty hlavně je. Dát jim peníze a poslat je do Etiopie utužovat naše kontakty. Můžou tam být třeba týden a pak další týden cestovat. Je to nejenom dobrý bonus, ale je dobře, když moji lidé poznávají smysl toho, co dělají, ať už je to fakt, že ti lidé tam mají novou školu nebo vodní zdroj, který si díky nám mohli postavit. Je to velká výhoda uvnitř firmy, že naši zaměstnanci vidí, že to není žádný podvod, že Kolský nekoupí kávu v Itálii a netvrdí, že to má odněkud z Indonésie. Navíc když prodávají za barem kávu, tak vědí, že to je ta, kterou viděli ještě kvést třeba v Etiopii. To je prostě náš příběh. Můžete se na to dívat tak, že máme srdceryvný marketing, ale tak to prostě děláme.

 Kde jste koupili svoji první várku kávy?

Nejdřív jsme oslovili jednu komunitu v Etiopii. Když víte, co chcete, je to poměrně jednoduché. Oni chtějí prodávat, a když chcete koupit, tak se velice rychle domluvíte. Stačí přes e-mail. Veškerá organizace není zase až tak složitá. Co je komplikované, je hlídání vzorků, protože nám jde ruku v ruce s fair trade i o kvalitu kávy. Takže nejdřív si vezmeme vzorek, ten napražíme, a když je káva vynikající, tak objednáváme. A samozřejmě stále testujeme a hlídáme, jestli jsme dostali to, co jsme testovali na začátku.

Jak víte, že ty komunity skutečně fungují na principech fair trade, že třeba nepoužívají umělá hnojiva nebo nedochází ke špatnému přerozdělování peněz mezi jednotlivými zemědělci?

Já si nedělám iluze o tom, jak některé věci fungují, a nedělám si iluze, že náš evropský pohled se dá aplikovat někam do afrického prostředí. Takže třeba rozumím tomu, když děti pracují během sklizně s rodiči. Jenže jde o to, jestli pomáhají jen během sklizně a ti rodiče mají dost peněz je živit a navíc chodí do školy a nepracují těžce, což se jinak běžně stává třeba na kakaových plantážích. Fair trade v těch komunitách není hra pro evropské naivky. To se nebojím. Dalším krokem je samozřejmě to, že se chceme na místě osobně přesvědčit, takže se snažíme všechny ty komunity postupně objet, mluvit s nimi, a to nejenom s těmi, co to vedou, ale i s těmi, co tam pracují.

Samozřejmě celý ten systém není spása, ale je to proces narovnávání podmínek. Proto jsme se nikdy nedohadovali s lidmi o cenách. Vždycky jsme akceptovali návrhy, které nám dali. Možná bychom to mohli stlačit, ale říkám si, že ti lidé si řeknou, co potřebují. Zase kdyby si řekli hodně, přestřelili cenu, tak my to nekoupíme, což vědí.

Jak tenhle obchod ovlivňují pohyby na komoditní burze?

Cena fair tradových produktů, kávu nevyjímaje, se od cen na burze odvíjí, vedle toho komunity navíc dostávají sociální prémie a další bonusy například za bio certifikovanou kávu. V posledním roce je na komoditní burze, bohužel, hodně veselo. Spekulanti tu dělají pěkné problémy a doplácí na to obchodníci, ale především pěstitelé. Hodně spekulantů a investičních fondů se na komoditní burzu zaměřilo, protože investování tady se jim zdá bezpečnější než na akciových nebo realitních trzích a rozhodně výnosnější.

Když už jsme u toho kapitálu. Kde jste vlastně vzali peníze na rozjezd podnikání?

Půjčil jsem si od rodiny. Teď budeme ale zase potřebovat peníze od investorů na hromadné nákupy kávy. Letos plánuji nakoupit více než třicet tun kávy. Většina se platí předem a to je docela dost peněz. Nejsem na takové částky zvyklý, ale nemám z toho těžké spaní, protože vím, že tenhle byznys má smysl a že pro naši kávu máme odběr.

Chystáte otevření dalších kaváren ať už v Praze, nebo mimo ni?

Kromě kaváren se značkou Mamacoffee máme podíly v nějakých dalších kavárnách, do kterých hlavně dodáváme kávu, a ozývají se nám lidé, kteří by s námi chtěli rozjíždět další kavárny. My teď řešíme, jak moc se dál angažovat, jestli jim budeme jenom dodávat sortiment nebo něco víc. Oni by chtěli mít i tu naši značku, ale já nevím, jestli do toho jít. Můžu dělat franšízu, ale když z nás bude druhý Starbucks, tak nevím, jestli nás to bude ještě bavit. Jsme teď ve fázi, kdy přemýšlíme, jakým způsobem jít dál. Třeba přemýšlím, že si konečně založím něco jako obchodní oddělení. Jak jsme od začátku víc aktivisté než podnikatelé, tak nám chybí nějaká formálnější struktura nebo mechanismy, které u normálních firem vznikají hned na začátku. To teď dotahujeme.

Jste fair trade i v Česku?

Své tuzemské dodavatele jsem zatím ještě nevydíral, i když občas nad tím přemýšlím. (smích) Oni jsou samozřejmě v jiné pozici než naši dodavatelé kávy nebo čaje a čokolády, ale jasně, když se snažíme chovat dobře k zemědělcům v rozvojovém světě, tak třeba našeho dodavatele jablek na štrúdl nebudu vykořisťovat.

Umí podnikatel, který podniká proto, aby posílal zemědělcům třetího světa více peněz, vyhazovat lidi z práce?

Umí, ale moc ho to nebaví. Dělá mi to problém. Vždycky to musí být za nějaký velký průšvih a navíc opakovaný. Naštěstí to není moc potřeba. Hlásí se k nám nadšenci a s těmi je vždycky dobrá práce a bez špatných konců. Ty nejlepší konce jsou, že si sami otevírají kavárny, že je to dál baví a vrací se, i když u nás už nepracují.

Daniel Kolský 

(* 1981)

Po absolutoriu na Fakultě humanitních studií a dalších studiích (Fakulta architektury ČVUT a Fakulta sociálních věd) pracoval v neziskových organizacích věnujících se neformálnímu vzdělávání a mezinárodní spolupráci. V roce 2007 založil firmu Mamacoffee, která se věnuje zpracování fair trade produktů (kávy, čaje, čokolády). Ty dodává do řady podniků a institucí. Vedle velkoobchodu s kávou provozuje několik vlastních kaváren. Je ženatý, s manželkou Martou mají dvě děti.

Zdroj: www.ihned.cz

zpět  tisk  

Autor: Leoš Kyša
13.05.2011 - 13:07:26