RUBRIKY/ČLÁNKY » PODNIKÁNÍ/UŽITEČNÉ

Přátelský přístup zaměstnanci brali jako slabost. Neplnili příkazy a kradli

ilustrační foto Lenka Schwarzová učila dvacet let na základní škole a vždy to dělala trochu jinak, než je zvykem. "Jsem naturelem bohém. Zajímala jsem se o výtvarné umění a historii a tahala jsem do školy různé umělce a hosty," říká. Do výuky zapojovala i sourozence, rodiče, prarodiče. Kdyby žila na západě, řeklo by se o ní, že je přirozeným lídrem komunitního centra, kterou se stala škola.

Po dvaceti letech učení jí napadlo splnit si sen - otevřít kavárnu jako nové místo pro setkávání. Její sen se rozbil na závistivých a neloajálních zaměstnancích.

"Máme s mužem kavárny rádi a jednu krásnou jsme objevili na Jánském Vršku v Praze," vypráví Lenka Schwarzová. Rozhodli se v ní vytvořit prvorepublikovou pohodu, a to včetně vztahů se zaměstnanci. "Moje představa byla, že já přinesu vizi a v gastronomické části se opřu o najaté odborníky," vzpomíná Lenka Schwarzová. V druhém bodě se spálila, a to hned dvakrát.

U prvních dvou zaměstnankyň se ukázalo, že fungují perfektně, jen když nejsou pod vlivem alkoholu, a takových chvil ubývalo. "Zjistila jsem, že co neřeknu, tak není. Horší bylo, že postupně nebylo uděláno ani to, co jsem nařídila," říká Schwarzová. Položila na bar čisté ubrusy, ale ty se na stolech neobjevily ani za týden. Postupně se každý požadavek, aby byl personál třeba vlídnější na hosty, stal zárodkem hádek a osobního osočování majitelky. Aby věci fungovaly, musela být v kavárně osobně neustále, což bylo vyčerpávající.

Propustila je, ale lépe nedopadla ani podruhé, i když měla šéfovat zkušená provozní. Jenže ta nerespektovala majitele. "Považovali jsme za její přidanou hodnotu, že strávila celý život v tomto prostředí. Udělala jsem bohužel zkušenost, že laskavost je lidmi z této branže brána jako slabost," shrnuje své zkušenosti Lenka Schwarzová. Podle ní lidem v Česku obecně chybí loajalita k zaměstnavateli. "Převládá tady závist. Tlumočila jsem dlouho třeba v Rakousku, mám tedy srovnání. Co se týče služeb v gastronomii, tak to je úplně jiná třída. Jejich poctivost, tradice totiž nemá nic společného s českou servilitou. Tamní personál je veden k hrdosti na řemeslo už z rodiny," vysvětluje Lenka Schwarzová.

"Jenže nás zaměstnanci brali jako vykořisťovatele, ačkoli jsme jim vytvořili pracovní místa a řádně platili pojištění. Vrcholem bylo rozkrádání. V kavárně se začaly bez našeho vědomí odehrávat mejdany do rána. Mizelo jídlo, pití. Byli jsme naivní, dali jsme personálu hodně důvěry. Mně se totiž vždy protivila otrocká poslušnost," dodává Lenka Schwarzová.

U první party podle ní nešlo ani tak o šikanu podřízených, spíše o lajdáctví. V druhém případě už ale chování svého personálu jako otevřenou šikanu vnímala. A důvod? Hlavně obrovská a neodůvodněná nenávist k nim jako k majitelům. Když kvůli tomu zaměstnance propouštěla, došlo na nepříjemné verbální útoky, znevažování a očerňování majitelů. "Najali jsme na přechodnou dobu brigádníky, kteří byli nadšení, že si u nás mohou vydělat. Jenže personálu stačilo čtrnáct dní, aby je zapracoval. Když jsem sedmnáctiletému klukovi jako majitelka řekla, aby umyl nádobí, řekl: Lenko, počkej, až dokouřím."

Nakonec se Lenka Schwarzová rozhodla kavárnu zavřít. Nechtěla v ní trávit šestnáct hodin denně a vzdát se cestování a koníčků. Vyrovnala se s tím ale nakonec dobře. "Dlouho nad ničím nebrečím. Když má člověk v byznyse peníze a prodělává, je potřeba odhodit falešnou hrdost. V tomhle případě jsem si přiznala, že to byla špatná volba. Nebyli jsme s mužem ani jeden odborník. Přitom jsem si myslela, že to s lidmi umím. Jsem rázná, dovedu věci jako kantorka vysvětlit. Jenže toto mohu uplatnit někde, kde je nastolený tuhý režim. Nechtěla jsem obvyklou praxi, kdy se najímají lidé na pár měsíců, hraje se hra ,kdo z koho a pak se jednoduše vyhodí a najmou jiní."

Handrkovat se s neloajálními zaměstnanci se už Lenka Schwarzová nechce, místo toho na ministerstvu školství koordinuje zavádění etické výchovy do škol: "Moje vize je, aby se úcta k práci a tradicím pěstovala už od školy. Nejde jen o to, aby se dobře chovaly děti, ale aby se eticky chovali k dětem a rodičům i učitelé. Aby školou prostupovala úcta. Myslím, že bez ní nemohou fungovat ani žádné pracovní vztahy. Prostě potřebujeme, aby dnešní děti byly zaměstnanci jiní."

Zdroj: www.ihned.cz