RUBRIKY/ČLÁNKY » PODNIKÁNÍ/UŽITEČNÉ

V Evropě nemáme šanci

Export na Západ je klubová záležitost starších zemí unie, říká šéf čejkovických sklepů.

Když v první polovině 90. let obnovoval v moravských Čejkovicích vinařské družstvo, dívali se na něj jako na zpátečníka. Teď je o členství v jeho družstvu zájem. Templářské sklepy jsou dnes úspěšnou firmou, která sklízí úspěchy na českém trhu.

Na úspěch v zahraničí ale čeští vinaři stále čekají, podle Pavla Pastorka za to mohou hlavně nespravedlivě rozdělované dotace. »My nemáme v cizině šanci, protože jsme strašlivě drazí,« stěžuje si šéf Templářských sklepů.

OTÁZKA: Letos v dubnu jste se stal Manažerem roku 2010 v kategorii středních firem. Jaký je váš recept na úspěch v době krize?

Stále se snažíme rozšiřovat portfolio svých odběratelů, a proto přicházíme s novinkami. Každý rok přinášíme novou řadu vín. Rok od roku, včetně toho loňského, jsme zvyšovali nejen objem zpracovaných hroznů, produkci, ale i množství prodaného vína.

OTÁZKA: S čím jste přišli letos?

Letos to jsou biovína. Máme osm druhů a hned jsme se stali největším dodavatelem biovína v zemi. Ta, která se u nás vyráběla dosud, byla od malých privátních výrobců. My máme 70 hektarů biovinic, které postačí na výrobu desítek tisíc lahví vína ročně.

OTÁZKA: Co všechno vlastně obnáší přejít z konvenční výroby na biovýrobu?

Akci jsme připravovali čtyři roky. Bylo to především kvůli tříletému přechodnému období. Až po jeho absolvování můžete vyrobit bioprodukt. Jenže už celé tři roky musíte o víno pečovat jako o bio. Přísné kontroly to hlídají.

Evropské dotace jsou kamikadze

OTÁZKA: V čem vaše podnikání změnil vstup Česka do Evropské unie?

Vstup do unie českému zemědělství - a tím pádem ani vinařství - rozhodně nepomohl. Česká republika je, co se týče vína, dovozním státem. Před vstupem do unie jsme dováželi 30 až 40 procent, v roce 2004 už 50 procent.

Spotřeba vína u nás roste, což bylo jasné už v době přístupových jednání. Navzdory tomu naši vyjednavači přistoupili na podmínku, která dala rozšiřování vinic stopku. Našich necelých 20 tisíc hektarů přitom nemůže vinařskou Evropu ohrozit, bylo jasné, že dovozním státem zůstaneme. Výsledek je takový, že dnes dovážíme dvě třetiny vína.

OTÁZKA: Kontroluje unie, jestli nepřekračujete výměru vinic?

Samozřejmě. Dvakrát ročně chodí kontroly, které kolem našich vinic běhají s GPS a měří jejich výměru s přesností na metr čtvereční. To ovšem ve chvíli, kdy se například Italové veřejně chlubí, že mají 100 tisíc hektarů vinic vysázených načerno. Nikomu to přitom nevadí.

Nechápu ten vícestupňový systém EU, kdy my zůstáváme po všech stránkách pořád na tom nejnižším stupínku.

OTÁZKA: Jak vnímáte různá nařízení unie, která vám předepisují, jak víno vyrábět nebo značit?

Ta zpravidla pomohou odbytu vín starších zemí unie, nikoli našich. Například značení vína. Vezměte si, že když se k nám doveze odrůda Cabernet Sauvignon z Rumunska, Itálie, Bulharska, Španělska a v sodovkárně se to vše zmixuje, tak se na etiketu jako místo původu napíše Evropská unie. Pokud ale chceme dát zákazníkovi konkrétní výrobek, tak je to přece absurdní. Mělo by tam být označení - Cabernet Sauvignon z Francie, Španělska nebo Česka. Mixovat ty odrůdy dohromady je totální nesmysl.

OTÁZKA: Podobně zřejmě vnímáte i fakt, že čeští vinaři mají nižší dotace než jejich kolegové v zemích, které jsou členy unie už déle.

Ano. Naši kolegové ve Španělsku, Francii a Itálii mají dvakrát až třikrát vyšší dotace než my. Každý vinař, aby přežil, musí za láhev dostat 100, lhostejno zda eur, korun dánských nebo českých... Náš zemědělec ale dostane tu stovku tak, že má 70 od zákazníka a 30 dotací. Francouzský zemědělec má 30 za víno 70 dotací. Proč je potom naše víno na třetích trzích dražší, je jasné. My tam nemáme šanci, protože jsme strašlivě drazí.

OTÁZKA: Nebylo by nakonec podle vás nejrozumnější dotace úplně zrušit?

Můj názor vždy byl a zůstává, že to, jak fungují dnes, je totální degradace trhu, ekonomiky a je to sebezničující krok zpátky. Je to krok japonského kamikadze.

Samozřejmě že pokud své zemědělce budou dotovat USA, ani my se neobejdeme bez nějakého systému dotací a podpor. Měl by ale fungovat úplně jinak než nyní. Všechny dosavadní reformy evropských komisařů pro zemědělství byly scestné.

OTÁZKA: V čem je podle vás problém?

Na příkladu jiné komodity, kterou je cukr, vám ukážu, k čemu ten současný systém vede. Česká republika, respektive Československo, kdysi bylo díky výhodným klimatickým podmínkám cukernou velmocí Evropy. Dnes je situace taková, že jsme dovozním státem pro cukr.

Při vstupu do EU jsme totiž tuto komoditu dokázali kouzelně zlikvidovat. Dnes se cukrovka pěstuje například v Řecku, čemuž absolutně nerozumím. Evropská unie prakticky lítá ode zdi ke zdi a výsledkem je, že prakticky menší část jejího rozpočtu končí v zemědělství a téměř polovina z ní končí ve vinařství. Tohle ale rozhodně správná cesta není.

reklama:

Chytli jsme se na Slovensku, jinde ne

OTÁZKA: Vyvážet se vám tedy nedaří proto, že je české víno příliš drahé?

O export se pokoušíme dlouhodobě a systematicky. Pomáháme si různými způsoby, ať už výstavami nebo individuálně prostřednictvím soukromých kontaktů. Je jasné, že budoucností jsou především východní trhy. Když jsem ale přijel na vinařský veletrh do Moskvy, bylo mi jasné, že tam nemáme šanci. Francouzi jsou schopni nabídnout ruským odběratelům takovou cenu, za jakou my můžeme prodat maximálně prázdnou láhev.

OTÁZKA: Kde se vám uchytit naopak podařilo?

Deset procent naší produkce vyvážíme na Slovensko, kde jsme jednou z největších zahraničních vinařských společností. Pokoušíme se o polský trh, který je ale trochu specifický nízkou spotřebou vína.

Na západních trzích žádnou budoucnost nemáme, to je klubová záležitost. Tam budou dělat všechno pro to, aby víno z Východu nemuseli koupit. Občas se nám podaří jednorázové akce, kdy vyvezeme víno do Spojených států nebo třeba Japonska. Nejde ale o nijak závratné množství, zpravidla jeden kontejner vína za rok.

OTÁZKA: Templářské sklepy jsou specifické tím, že jsou jediným vinařským družstvem v zemi...

Ano. Máme 400 členů-vinařů, kteří víno pěstují a prodávají nám je. Nejde jen o klasický obchodní vztah, kdy produkt prodáte a tím to končí. Pěstitel je hmotně zainteresován na kvalitě finálního produktu. Část peněz za hrozny dostane hned a zbytek obdrží až po prodeji, to je prakticky za rok.

Takhle to funguje například v Německu, v Rakousku, ve Francii nebo Itálii. V zahraničí jsou na tomto modelu postavené i jiné potravinové společnosti. U nás se dovídáme jen o těch největších, jako je Nestlé nebo Dr. Oetker. V Česku ještě stále, když člověk slyší slovo »družstvo«, automaticky si to spojí s něčím negativním. Když se totiž řeklo slovo »družstvo« za socialismu, všichni měli na mysli JZD. To klišé pořád funguje.

Pavel Pastorek (53)

Vzdělání
- V roce 1980 absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Brně.

Kariéra
- V letech 1980 až 1994 pracoval jako zootechnik. Nejprve v Blatnici pod Svatým Antonínkem, později v Čejči.
- Od roku 1994 vede vinařské družstvo Templářské sklepy Čejkovice.
- V dubnu roku 2010 se stal Manažerem roku v kategorii středních firem.

Rodina, záliby
- Je ženatý, má dva syny a jednu dceru.
- Jeho hlavním koníčkem je myslivost.

Templářské sklepy Čejkovice
- Jejich historie sahá až do 30. let
13. století, kdy do Čejkovic přišel církevní řád templářských rytířů. Společně se stavbou templářské tvrze zde vybudovali
i rozsáhlé vinné sklepy.
- V roce 1936 vzniklo v Čejkovicích první vinařské družstvo.
- Jeho pokračovatelem je od roku 1992 firma Templářské sklepy Čejkovice, vinařské družstvo.
- Loni firma dosáhla obratu 511 milionů korun.

Zdroj: www.ihned.cz