RUBRIKY/ČLÁNKY » KÁVA, ČAJ

Šéf čajového impéria Dilmah v Praze otevřel školu čaje. Bude ho Čechy učit pít

ilustracni foto Rodina a vášeň pro čaj. Na těchto základech začal otec Dilhana C. Fernanda budovat firmu, která se během několika desetiletí stala sedmým největším obchodníkem s baleným čajem na světě. On sám teď v Praze otevřel Školu čaje, která bude Čechy učit tento nápoj nejen konzumovat, ale také vychutnávat.

Kráčet ve stopách vlastního otce nebývá pro mnoho lidí snadnou životní volbou. Dilhan C. Fernando, syn zakladatele čajového impéria Dilmah, před sebou ale nikdy žádnou jinou cestu neviděl: "Strávil jsem deset let v Londýně, chodil jsem tam do školy, ale každou minutu tam jsem myslel jen na to, že až skončím, vrátím se domů."

Vrátil se nejen domů, ale především do rodinného byznysu. A doufá, že si firmu, která se během pouhých dvou generací dostala do top 10 světových společností obchodujících s baleným čajem, zvolí za svou budoucnost i jeho tři děti. Zaujetí pro čaj v nich ostatně pěstuje už odmala třeba i rodinnými rituály: "Když jsem doma, je zvykem, že si k nám ráno děti chodí popovídat. Pití čaje a mluvení o čaji k tomuto rituálu samozřejmě patří."

Co pro něj osobně bylo v době, kdy rozhodoval o své kariéře, rozhodující? Jednak jeho vztah k čaji, ale také rodinný charakter, který firmě vtiskl jeho otec. "Když má váš soused problém, je normální že mu pomůžete. V byznyse si ale lidé nepomáhají, bojují spolu. V rodině tohle neuděláte, to je velmi jednoduchá filozofie. Čajový byznys je dnes tvrdý, odlidštěný, takoví být nechceme," říká muž, pro nějž je právě rodina největší hodnotou.

Škola, která učí, jak ocenit čaj

Dilhan C. Fernando před pár dny přijel do Prahy, aby tu v Pražském kulinářském institutu zahájil činnosti školy čaje. Ne proto, že by Češi z jeho pohledu byli tohoto nápoje znalí, spíše naopak: "Když jsme před dvěma lety o myšlence zakládat síť takových škol diskutovali (první byla založena ve Francii při Institutu Paula Bocuse, jednoho z nejúspěšnějších "michelinských" šéfkuchařů - pozn. red.), viděli jsme v ní skvělou příležitost prezentovat čaj. Ne v zemích, jako je Velká Británie, kde je čaj velmi populární, ale například právě v Česku. Čaj sice každý zná, ale schopnost ocenit jej nemá nic společného s faktem, že ho člověk konzumuje," říká o svém oblíbeném nápoji.

Právě vášeň pro čaj je podle něj to, čím se liší od největších hráčů na čajovém trhu: "My jsme nejen obchodníci, ale také pěstitelé čaje. Známe jeho příběh, rozumíme mu nejen jako obchodnímu artiklu." Velký čajový byznys ale podle něj o kvalitě až tak není: "Dominují mu čtyři mamutí společnosti, které dělají čaj jako byznys, ne jako vášeň. Když děláte čaj jen jako byznys, je to jiné. Chcete nakupovat co nejlevněji a prodávat co nejvíce."

Tento přístup pak brzdí vývoj odvětví, který je tak důležitý pro Srí Lanku, kde Dilmah působí a kde v současnosti obhospodařuje zhruba deset procent čajových plantáží: "O čaj se v čajovém byznysu zajímá jen velmi málo lidí. Jen malé společnosti, jako je ta naše, například investují do výzkumu."

Za největší úspěch v této oblasti považuje objev nového, zcela přírodního hnojiva, jehož základní složkou je odpad ze zpracování ryb, tedy odvětví, které má pro obyvatele Srí Lanky podobný význam jako pěstování čaje: "Jde o jednu z největších inovací v čajovém průmyslu, doslova o černé zlato, růst čaje se díky němu podstatně urychluje."

Vzpoura proti koloniálnímu systému

V začátku historie firmy, která je dnes sedmým největším obchodníkem s baleným čajem na světě, byla nespokojenost právě s tímto systémem, který čajový obchod zdědil z koloniální éry. Ještě v polovině šedesátých let se všechen čaj ze Srí Lanky posílal na zpracování velkým firmám sídlícím v Evropě. "Zisk z pěstování čaje v Indii i na Srí Lance tak končí ve Velké Británii nebo v Holandsku. Můj otec byl první, kdo se rozhodl to změnit," říká Dilhan Fernando.

Dnes jeho firma zaměstnává jen na Srí Lance více než třicet tisíc lidí a Dilhan se v ní kromě marketingu věnuje také rozsáhlé nadační činnosti, která rodinnému pojetí byznysu dává širší záběr a do níž firma od roku 1962 vkládá zhruba deset procent svého zisku: "Ano, peníze můžete vložit do banky, pak banka zkrachuje a peníze jsou pryč. Je lepší vložit je do životů lidí. S touto myšlenkou začal můj otec budovat nadaci. Když je náš obchod úspěšný, proč ho nevyužít k tomu, abychom změnili další životy k lepšímu?"

Křesťanská etika se ostatně nejen do pracovního života tohoto otce tří dětí promítá velmi hluboko. Je i v jeho zaujetí rodinou a ve snaze trávit se svými dětmi co nejvíce času: "Zvlášť když pracuji pro nadaci, beru je občas s sebou. Nejen aby poznávaly nová místa. Chci, aby se jejich zkušenosti týkaly skutečného světa, ne jen světa MTV."

Zddroj: www.ihned.cz