GastroTrend

GastroTrend - odborný portál pro gastronomii
Dnes je 20.08.2018, svátek má Bernard
GastroTrend

banner

 

RUBRIKY/ČLÁNKY » HOTEL/WELLNESS/SPA

Herberky, hostely a hotely

 

 

ilustracni fotoTohle povídání se mělo jmenovat "ex ungue leonem", tedy podle drápu usoudíte na lva neboli z nějakého detailu na počet hotelových hvězdiček, ale zavrhnul jsem to - latinsky se dnes už nedomluvíte ani u Kempinského. Proč jen nóbl hotely nepřijímají více filologů? U mne jednou zedníci opravovali plot, přidával jim jeden ukrajinský profesor latiny a výborně jsme si pohovořili o Ciceronově řeči proti Catilinovi.


Nu a liftboyové, sluhové a poslíčci už vlastně taky neexistují. V recepci vám místo liftboye vrazí do ruky jakousi opencard, která otvírá nejen výtah, ale i pokoj a WC v restauraci, ovšem jen pokud respektujete dalekosáhlý ústní návod, kde má karta nahoře a dole, vpředu a vzadu, vlevo a vpravo, zda se zasouvá rychle nebo pomalu, zda se ponechá zasunutá až do otevření a nebo naopak, zda se dveře otevřou až po jejím vysunutí. Důležité je také vědět, jestli při zasunování karty máte zároveň dveře přitlačit nebo odtlačit, případně trochu nadzvednout. Fatální je, když kartu není kam zasunout, nýbrž je třeba ji připlácnout za pomoci štaflí na horní futro a zároveň zadat na levém bočním futru u země dvanáctimístný PIN, který vám recepce předala v zapečetěné obálce spolu s několikastránkovými "safety instructions". Vždy, jakmile tohle absolvuji, poznávám, že jsem aspoň ve čtyřhvězdičkovém herberku. Jo, kde jsou ty časy obyčejných klíčů s dvoukilovými hruškovitými mosaznými přívěsky, které se odevzdávaly při každém odchodu osobě zvané concierge. Ta osoba vám říkávala Msjé a ne Jesr, jako dnes, a klíč s přívěskem byl i výbornou zbraní proti případnému lupiči.


PÉČE AŽ ZA HROB


Spár lva představuje dnes také vymodelingovaná ručka takzvané supervizorky. Již několikrát se mi stalo, že můj pokoj byl uklizen už po návratu ze snídaně, a ne jako obvykle až před odchodem na večeři. V takových šťastných dnech rád ulehnu na pohovku, zapálím si, opakuji si v duchu latinská slovíčka, a myslím si, že mi nic nehrozí. Vtom zašmátrá karta v zámku, a jelikož jsem podle "safety instructions" zevnitř řádně zařetězován, ozve se hned nato rázné zaklepání a do pokoje vstoupí sjuprvajzory ofisr, tedy pěstěná mladá dáma v elegantním tmavém kostýmku. Pokrčí nosánek, napomene mne slovy "this is a non-smoking room, sir" a věnuje se supervizi úklidu. Po výslechu, zda jsem po úklidu již použil toaletu, zapíše do notebooku dvě závady. U záchodu nebyl předpisově složen konec toaletního papíru do trojúhelníku a u telefonu byl poznámkový blok na levé místo na pravé straně. K blbému dotazu mne, křupana, poučí, že sluchátko se drží levou rukou u levého ucha a pravou rukou se píší poznámky z telefonátu do bloku. K námitce, že jsem levák, nahlédne do notebooku a pokárá mě, že jsem to v recepci zatajil, stejně jako okolnost, že jsem smoking. Jeden z následujících šťastných dnů jsem na dveře vyvěsil vlastnoručně psanou ceduli "Strauss-Kahn is alone in the room", ale budete se divit, nepomohlo to. Přišly hned tři supervizorky po sobě.


Máte pravdu, hotel byl pětihvězdičkový plus dvě michelinské hvězdičky za restauraci, takže těch 380 liber za noc bez snídaně a s kongresovým diskontem bylo, jak podotkl jeden zazobaný Němec, prajsvert.


PES V OBLACÍCH


Dobrý test úrovně hotelu je kromě oupenkárdu a vyčinčaných supervizorek také váš vlastní pes. Náš nebožtík pes Aris byl statný vlčák, rád s námi jezdil na dovolenou a v autě i v hotelech byl jako doma. Menší incident měl jenom s jedním drzým německým vořechem v Garmischi, kde málem zbořili hospodu, a pak s Japonkami v hotelu Kulm ve Svatém Mořici. Nevím, co se mu na Japonkách nelíbilo, byly to dvě distingované dámy a u večeře pokaždé v jiných nádherných kimonech. Asi mu byla kosmetika Shiseidu moc exotická, a tak na ně vrčel, kde mohl, a nenechal se od nich ničím uplatit.


Jednou jsme museli o dovolené přespat z nějakých důvodů v Curychu, já jsem špatně najel Arisův oblíbený jednoduchý hotel na předměstí, nechtěl jsem se už vracet, a tak jsme na blind zkusili centrum. Jeden olivrejovaný vrátný se omluvil, že by tak krásnému pejskovi nedokázali zajistit patřičný servis, a doporučil nás k nedalekým psím specialistům. Již v recepci byl Arisovi představen jeho osobní asistent Franzi, který mu vykal a oslovoval jej "mein Herr". V apartmá mu ve zvláštní ložnici instaloval rozlehlý pelech, s nímž sousedila soukromá jídelna plná misek, šálků a talířků. Z pachového jídelního lístku si Aris vybral menu, kuřecí vývar, hovězí sauté se zázvorovou rýží a jako dezert bavorské vdolečky s kdoulovou zavařeninou a šlehačkou, k pití jemně perlivou vodu Evian. Franzi si zjistil, zda se Aris koupe ráno nebo večer a jaký používá šampon. Pak nás odeslal do restaurace na večeři, odešel s Arisem na vycházku do blízkého parku a v noci ho chodil kontrolovat, jestli dobře spinká a nechce se mu čurat. Druhý den mu servíroval anglickou snídani, ustlal mu v autě a na rozloučenou mu dal s sebou chutnou svačinku. Zkrátka pětihvězdičkový hotel comme il faut. Aris pak ještě dlouho žádal, aby se mu vykalo a říkalo mein Herr, a bez jídelního lístku nechtěl ani buřta. Tak něco to stálo, to zase jo, no ale nekupte to, když je to pětihvězdičkové.


Jistě jste si již povšimli, jak důležitou osvětovou a výchovnou úlohu hraje personál lepšího hotelu ve své vlasti. Dodnes vzpomínám, jak nás maître d hôtel v Kulmu uváděl na naše místa ve večerní jídelně a nepatrně pozdviženým obočím dal najevo, že barevná, byť světlá košile se do tmavého obleku a k tmavé kravatě nehodí. Jednoho ruského zbohatlíka poslal do pokoje se převléct z bundy do saka. Zbohatlík přišel až druhý den ve fungl novém kvádru. S Japonkami byl maître d hôtel spokojen.


V Čechách jsme takhle jednou zarazili v nóbl zámeckém hotelu uprostřed přírody. Slečna v recepci povídala čau. Na sobě měla džíny velikosti M, ač potřebovala XXL, triko - vzhledem k poprsí - rovněž nepatrných rozměrů a v pupíku měla stříbrný cvoček. Vyžadovala internetovou rezervaci a doporučila nám za tím účelem check-point v nedalekém (50 km) krajském městě. Nakonec však sofistikovaný rezervační systém nějak přelstila a on nám, seniorům, přidělil junior suite ve věži. Službu donášky kufrů do věže hotel neposkytoval, tak jsme to tam nějak vyvlekli. Aris byl potupně přivázán ke stromu na parkovišti, aby nenašlapal při právě probíhajícím úklidu chodeb. My jsme byli vybaveni návleky, jako když jdete na JIPku. V hotelu řádil tankový pluk s takovými těmi pandury, co uklízejí letištní haly. Jisté znepokojení, jež jsem dal najevo, přešla slečna pohrdavým sdělením, že jejich hotel využívá k úklidu moderní metodu outsourcingu. Uklidnilo mě, že kuchyně prozatím outsourcingu nepodléhá, převlékli jsme se do večerního a sestoupili z věže k jídelně. Návleky jsme vrátili cestou v recepci.


Postávali jsme u vchodu do jídelny, až přišel nějaký pán ve zmačkaných kalhotech a rozepnuté, kdysi bílé košili. Ptal se, co tam děláme. Ukázalo se, že je to číšník. Řekl, ať si někde sedneme, a postavil před nás dvě piva. Za chvíli se začali scházet hosté. Pánové měli vyholené hlavy, zarostlé brady, propocená trika a bermudy. Dámy byly podobné slečně recepční, četná dítka byla ozbrojena vodními pistolkami. Všichni si pod stolem zuli tenisky, jeden pán svlékl i triko, takže všichni obdivovali jeho mužnou hruď. Tenisové rakety odhodili hosté na stoly a židle, matinka od tří ratolestí rozbalila vidličku z umolousaného papírového ubrousku a začala si dělat manikúru. Pedikúru si nedělal nikdo. Číšník znatelně ožil, halekal ahoj, chlapi, a vedle piv začal roznášet i polévku. Byl to hovězí vývar. Děcka si plnila pistolky polévkou a vesele postřikovala sebe i okolí za hlasité pochvaly rodičů i číšníka. Starší německý pár ve smokingu a ve večerních šatech v hrůze prchal temnou nocí směrem ke své nedaleké vlasti, zanechav veškeré své svršky v junior suitě ve druhé věži.


Nakonec se vše vysvětlilo. Šlo o akci Krajský podnikatel roku 2009. Hotel byl čtyřhvězdičkový, kdo nechtěl fakturu a platil v hotovosti, měl slevu 40 %, takže i zde to bylo preisgünstig.


Vidíte, jak to dopadne, když personál hotelu vychovávají hosté, a ne naopak.


Tak čau! Štěstí, že tam nebylo golfové hřiště a k večeři nebyla gulášovka.

 

JUDR. KAREL ČERMÁK (* 13. ZÁŘÍ 1934, PRAHA)


Je český advokát, od roku 1990 byl opakovaně volen předsedou České advokátní komory. V letech 2003 až 2004 byl českým ministrem spravedlnosti.


Deset let publikoval úvodníky v Bulletinu advokacie, které vydal v knize Advokacie & úvahy související (2000).
zdroj: creative commons

 

 

Zdroj: www.ihned.cz

 
zpětzpět  tisktisk  poslat e-mailem

Autor: Karel Čermák
27.12.2011 - 10:48:50

REKLAMA

banner

Nejčtenější články

14.06.2010 - Léto svádí k mámení

I když to venku na léto moc nevypadá, podle kalendáře ...

20.08.2010 - Jak se loni dařilo pražským hotelům

Společnost Labartt Hospitality ve spolupráci s ...

21.01.2010 - Speciální a neobvyklá piva české provenience

Přes určitý pokles v posledním roce stále platí, že Česká republika ...

05.03.2010 - Se šéfkuchařem u řezníka

Jak vybrat co nejlepší maso, který kus hovězího se bude ...

14.04.2014 - Barman Milan Červenka ovládl Bohemia Sekt Cocktail Competition

Prestižní soutěž v barmanském a baristickém umění Grand Prix ...

všechny nejčtenější články

REKLAMA

GastroTrend na e-mail

Přejete si zdarma zasílat novinky, články či zpravodajství GastroTrendu na Váš e-mail? Vyplňte, prosím, následující údaje.

(zasílání lze kdykoliv odhlásit)


Jméno:
Příjmení:
E-mail:
 
Copyright © 2008 - 2018 LEONN promotion s.r.o. | Publikování obsahu bez písemného souhlasu vydavatele je zakázáno.