RUBRIKY/ČLÁNKY » ALKOHOLICKÉ NÁPOJE

Tajemství zelené víly

ilustracni foto Pili ho prokletí básníci, Oscar Wilde i Ernest Hemingway. Nejslavnějším pijákem absintu je ale bezesporu Vincent van Gogh, který si podle pověsti v absintovém opojení uřízl jedno ucho. Fascinace umělců absintem pokračuje dodnes, extravagantní americký zpěvák Marilyn Manson si dokonce vyrábí svoji vlastní značku.

Snad jen málokdo nikdy neslyšel o této pelyňkové pálence, přezdívané podle své brčálově zelené barvy "zelená víla". Kam až ale sahají kořeny tohoto kultovního nápoje, co všechno je pravda a co jen lidové báchorky?

Historie užití pelyňku je velmi dlouhá, první zmínky bychom našli už ve starém Egyptě na Erbesově papyru, což je lékařský spis pocházející z roku 1552 před Kristem. Pelyněk je v souvislosti se svou hořkou chutí také zmíněn na několika místech Starého zákona.

V biblickém kontextu představovala tato bylina kletbu, kalamitu nebo nespravedlnost. Řecké slovo apsinthion - nepitelný - je podle jedné z teorií předchůdcem českého slova absint i francouzského absinthe.

Řecký matematik a filozof Pythagoras ze Samosu doporučoval listy pelyňku namočené ve víně jako prostředek ke zmírnění porodních bolestí. Hippokrates zase používal výtažky z pelyňku k úlevě při menstruačních bolestech a revmatismu.Pelyněk totiž obsahuje neurotoxickou drogu thujon, která může v menší míře ulevit od bolesti, respektive utlumit vnímání. Ve větší míře může ovšem požití navozovat nejen opojné stavy, ale i halucinace.

Ve středověku se používal pelyněk jako projímadlo a lék proti parazitům a postupně se z něj stal pro jeho léčebné účinky "univerzální prostředek proti všem chorobám". Hořká chuť pelyňku inspirovala v té době ženy, aby si jím natíraly bradavky, když odstavovaly děti.

Později už jako nápoj

V 16. století se stal s pouhého hořkého léku oblíbený nápoj mas. Takzvaný purl tudorovské Anglie byl nápoj složený z hořkého piva a pelyňku. Sušené listy pelyňku se vyluhovaly v alkoholu, destilovaly a osladily cukrem. Nicméně stále to nebyl absint, jak ho dnes známe.

Až francouzský lékař Pierre Ordinaire vytvořil v 18. století recept na alkoholický nápoj, který obsahoval pelyněk, anýz, yzop, dobromysl, puškvorec, meduňku a různé množství koriandru, rozrazilu, heřmánku, a dokonce i petržele.

Brzy nato ale přišla francouzská revoluce a Ordinaire byl nucen prchnout do Švýcarska, kde se usadil ve Val de Traves. Záhy se toto město stalo centrem výroby absintu a zde si také poprvé tento zelený elixír vysloužil přezdívku la fée verte - zelená víla.
V té době se obsah alkoholu pohyboval na úctyhodných 65 až 70 procentech. Po smrti Ordinaira získal jeho recept Henri-Louis Pernod, který začal v roce 1797 s první komerční průmyslovou výrobou absintu. Poptávka po této pálence neustále rostla, v roce 1896 bylo Pernodova absintu vyrobeno dokonce 125 tisíc litrů.

Absint se stal záhy společenským nápojem, pila ho celá řada umělců, herců, ale i obyčejných lidí. Rostoucí spotřeba ovšem začala dělat starosti francouzské vládě. Absintu také začaly být přisuzovány různé duševní choroby a údajná vysoká agresivita po požití většího množství destilátu. Došlo to tak daleko, že francouzská vláda v roce 1915 jeho výrobu zakázala.

USA povolily absint před čtyřmi lety

Ke stejnému opatření přistoupila většina evropských i mimoevropských vlád a absint až na několik málo zemí zmizel z trhu. Zákaz vydržel až do roku 1988, kdy evropská rada povolila užívání pelyňku pravého k ochucování nápojů a absint začal znovu útočit na světové trhy. Přesto všechno zákaz vydržel v některých státech podstatně déle, například v USA došlo k uvolnění trhu s absintem až v roce 2007.

Absint dnes můžete koupit hned v několika barvách: některé druhy jsou čiré, jiné mají jasně zelenou barvu (čistý destilát se obarvuje směsí bylin), narazíte ale i na modrý či červený absint (ten získává zbarvení z ibišku). Absinty českého typu na rozdíl od těch francouzských obvykle neobsahují anýz, nebo je ho v nápoji jen malé množství.

Oproti dřívějším dobám se dnes absint nepije tak často samotný, ale stal se základem nebo přísadou celé řady míchaných nápojů. Objevil se také jeho nový způsob pití s pomocí takzvané absintové lžičky. Ta se s kouskem cukru položí na silnostěnnou sklenici naplněnou asi dvěma centilitry absintu, přes cukr se pak nalije ledově vychlazená voda. Tento postup lze také obměnit: cukr se nechá nasáknout alkoholem, zapálí se a nechá zkaramelizovat. Poté se promíchá s absintem ve sklenici a zředí se studenou vodou.

Tip autora
Aleš Pokorný,someliér, řádný člen Asociace someliérů ČR

Česko
Hills Absinth

Sladké anýzové aroma, výrazně je cítit alkohol (tento absint ho obsahuje 70 procent), v chuti je sladší a hodně dominuje alkoholový projev. Nezakalí se ani po zředění vodou, vhodný do koktejlů.
Cena: 425 Kč

Česko
Staroplzenecký Absinth

Ve vůni dominuje anýz, v chuti není nasládlý, má spíše bylinný projev. Oproti absintu Hills má přirozenější barvu, přesto je také chemicky barven.
Cena: 465 Kč

Česko
Beetle Absinth

Zajímavostí tohoto 70procentního absintu je, že každá lahev ze směsi bylinných výtažků obsahuje jednu strašilku (druh hmyzu), jejíž magický tvar podtrhuje tajuplnost nápoje.
Cena: 1450 Kč

Česko
King of spirit Absinthi

Jedná se o jeden z nejlepších absintů, pro výrobu je použita kvalitní bylinná směs, není dobarvován. Aroma je jen lehce nasládlé, čerstvá a vyvážená vůně anýzu.
Cena: 1350 Kč

V USA došlo k uvolnění trhu s absintem až v roce 2007, v Evropě asi o 20 let dříve.

Zdroj: www.ihned.cz