Která vína se vyplatí nechat zrát v lahvi a která jsou určena k rychlé spotřebě?

Mají zaprášené láhve vína s vybledlými etiketami opravdu hodnotu? Poradíme vám, která vína se vyplatí nechat zrát několik let v lahvi. A také prozradíme, co znamená (nebo neznamená) nápis archivní na vinětě a kdy na ni vinaři píší, že "víno bude zrát rychleji".

Každý rok na podzim se vínomilci lačně vrhají po Beaujolais Nouveau či Svatomartinském, čerstvých vínech aktuálního ročníku. Po zbytek roku, ač nabídka obchodů stále překypuje hlavně mladými víny, uznáváme staré moudro, že víno potřebuje čas. A že nejlepší jsou vína stará, lahvově zralá, archivní, nejlépe snad ze zaprášené lahve s vybledlou vinětou.

Neplatí to ale vždy, ne každé víno se hodí k dlouhodobému zrání. Jen malé části zrání v lahvi více než pár let (či dokonce jen měsíců) jakkoliv prospěje. Podstatná část současné vinné produkce, vína lahvovaná do pár měsíců po sklizni, obvykle nemá větší potenciál než nabídnout čerstvé ovocité vůně a je určena k okamžité spotřebě.

Při zrání v lahvi, složitém pomalém procesu, u kterého věda teprve začíná odhalovat přesný vliv vzduchu pronikajícího uzávěrem, teploty a dalších faktorů, se u vína někdy až dramaticky mění vůně i chuť. Především vína, která se v mládí projevovala nepřístupně, tvrdě, drhla v ústech hromadou tříslovin, se často uhlazují, harmonizují, jejich projev zjemňuje, stává se elegantnějším.

Aromata a chutě, které se ve vyzrálých vínech objevují, jsou velmi odlišné od čerstvosti vín mladých, a ne každému musí vyhovovat. Vychutnat si vína opravdu stará tak vyžaduje i něco praxe. A stejně tak i jejich archivace není úplně triviální. Kupovat staré víno bez jistoty, jak bylo skladováno, může proto skončit velkým zklamáním.

Jaká vína jsou určena k archivaci? Přímo na vinětě se s archivačním doporučením setkáte spíše výjimečně a je nutno vycházet z vlastních zkušeností, názoru vinaře či jiných odborníků a chytrých knih. Archivační potenciál se liší pro různé odrůdy, místa původu, styly zpracování hroznů a výsledného vína, ale i v rámci ročníků.

V některých letech, kdy příroda nedopřála ideálních podmínek, jsou i červená z Bordeaux, klasický případ vín s potenciálem vyvíjet se v lahvi mnoho let k lepšímu, spíše vhodná jen ke kratšímu uložení. Popis "bude zrát rychleji" tak bývá častým eufemismem pro slabší ročník.

Uložením základního lehkého bílého z odrůdy Müller-Thurgau na pět let do sklepa lepší víno nezískáme téměř jistě, je určeno k rychlé spotřebě. Naopak kvalitnímu mladému červenému, pokud přichází na trh třebas jen dva roky po sklizni hroznů a ležení v dubových sudech, zrání v lahvi prospěje skoro vždy.

Krom výše zmíněného Bordeaux je typickým vínem s velkým archivačním potenciálem italské Barolo, ale též třeba Cabernet Sauvignon z Kalifornie. Velmi dobře v lahvi "drží" i se mnoho desítek let vyvíjejí například oxidativní vína z Jury, špičkoví představitelé fortifikovaných vín (portské, madeira), ta nejlepší bílá i červená Burgundská, klasické ryzlinky či velká sladká bílá, například ze Sauternes. Kdy je ten správný moment na jejich otevření, závisí i na osobních preferencích, každému může vyhovovat jiná z vývojových fází.

Na vinětách některých našich vín se můžete setkat s nápisem Archivní. Tento termín však není ve vinařském zákoně zakotven, a lze s ním nakládat poměrně volně, nikdo neurčuje, o jak staré víno se jedná. V nejlepším případě se objeví na víně z výjimečného ročníku, které v klidu leželo roky ve sklepě a pak, ideálně vyzrálé, přichází s novou vinětou na trh.

Naopak v případě nejhorším nápis skončí na víně, které mělo být už dávno vypito, ale vinař se rozhodl prodej přebytků oživit podobným označením. A naúčtovat si více.

Mezi oběma stavy je nejčastější případ, spousta běžných vín po několika letech zrání, s cenou navýšenou o slůvko archivní. Rozlišit mezi jednotlivými variantami, a zda je příplatek smysluplný, lze ochutnáváním.

Zdroj: www.ihned.cz

zpět  tisk  

Autor: Jan Čeřovský
11.09.2012 - 09:01:54