RUBRIKY/ČLÁNKY » VÍNO

Kvalitní česká vína mají šanci oslovit Západ

Kvalitní česká vína mají šanci oslovit Západ VÍNO PRO PRINCE. Vinařství Reisten založil Radomír Nepraš původně jen pro radost. Hned od začátku se ale se svými společníky zaměřili na kvalitu a vyplatilo se. Jeho víno při své návštěvě v Česku ochutnal i princ Charles.

Jedno francouzské přísloví praví: "Půda je matkou vína, odrůda jeho otcem a ročník je jeho osudem." Své o tom ví i Radomír Nepraš (64), který před jedenácti lety založil s Jiřím Kaláškem a Martinem Davidem společnost Reisten, jež se soustřeďuje na výrobu kvalitních vín a je dnes předním českým vinařským butikem, jehož víno ochutnal na své poslední návštěvě Česka i britský princ Charles.

Vinařství Reisten je jedním z mála českých výrobců, kteří odolávají ekonomickému tlaku a sází na kvalitní drahá vína. To však není pro český trh úplně typické. "Ve snaze vyrábět co nejvíce se tuzemští vinaři často vínu nevěnují a vznikají tak velmi nekvalitní vína, která jsou ve srovnání s cizinou ještě navíc předražená. Ve Španělsku, v Portugalsku nebo Itálii je i u vysmívaných krabicových vín kvalita pořád vyšší než cena. "Konkurence je ale ve vínech střední a nižší kategorie obrovská. V tom nás Západ převálcuje. Pokud však Západu nabídneme vysoce kvalitní vína, máme velkou šanci," je přesvědčen Nepraš, jenž tento měsíc zahájil v Haagu jednání s holandskými obchodníky s víny a který má jako jeden z mála českých vinařů bohaté zahraniční zkušenosti.

Jaké je publikum, takové je víno

Obecně lze říci, že české vinařské publikum ještě pořád není na takové výši jako to v cizině. "A jaké je publikum, takové je i víno," konstatuje Nepraš. "Když zajdete na otevřené sklepy v Rakousku, narazíte tam na vybranou společnost, co vínu opravdu rozumí. Víno jí přináší radost, ne opojení," říká podnikatel, kteří připouští, že vyrobit kvalitní víno je velmi složité. Dnes se podle něho díky novým technologiím může víno dostat do láhve už za tři týdny po sklizni. To se však s filozofií vinařství Reisten neslučuje.

"Naším cílem je přenést do lahví v podstatě beze ztrát ten potenciál, co máte v hroznech z vinice. To vyžaduje porozumění vínu a nesmírně šetrné zpracování. Je velmi snadné o to všechno přijít," líčí Nepraš, který plně souhlasí s tradičním přirovnáním vína k ženám. "Když máte mladou ženu a nestaráte se o ni, tak ji ztratíte. Když se nestaráte o mladé víno, můžete si být jisti, že vám něco provede," dodává.

S vědomím toho, jak je práce vinaře složitá, může jen stěží pochopit, když si někdo do vína přilévá sodu, nebo dokonce kolu. "Víte, to je jako když mluvíte s někým úplně neznámým jazykem. Každý má svůj horizont, odkud se dívá na svět. Jinak vypadá krajina z horkovzdušného balonu a jinak, když ležíte s nosem zabořeným v kravinci. Tak to prostě je," vysvětluje svůj jednoznačný postoj.

Dobré podmínky vínu nesvědčí

Kdo zná Lednicko-valtický areál, ihned se mu název společnosti spojí s Kolonádou, které se podle kopce, na kterém leží, říká Reistna. Ta tvoří dominantu nad Valticemi již od začátku 19. století. A právě podle ní je vinařství pojmenováno. "Je to nostalgická vzpomínka. Za komunismu jsem žil na valtickém zámku a každé ráno, když jsem otevřel okno, jsem na Reistnu, která byla tehdy za železnou oponou, koukal," vypráví Nepraš.

Dnes vinařství Reisten vlastní vinice o celkové rozloze přes 28 hektarů ve třech vinařských obcích. Jde o viniční tratě v Sedleci, Mikulově a v Pavlově, tedy o vápenitou oblast Pálavských vrchů, která je pro výrobu bílého vína ideální díky velmi tenkému pokryvu půdy. "Réva je tak přešlechtěná, že když ji pěstujete v dobrých podmínkách, kvalitní víno z ní neuděláte. Teprve když je ve stresu, když trpí suchem a musí bojovat o život, vydá ze sebe nejvíc," říká vinař, který je ovšem původním povoláním památkový architekt.

Na nejoblíbenější Neprašově pavlovské vinici "U Božích muk" se daří především Vlašskému ryzlinku. Úspěchy však společnost slaví také s víny patřícími do rodiny burgundských vín, jako jsou například Chardonnay či Pinot Blanc. Všichni tři společníci ale ušli dlouhou cestu, než mohli poprvé ochutnat výsledek své práce. Nepraš, původem z Břeclavi, koupil ještě za minulého režimu chatu v Pavlově a tím, jak sám říká, čelil nepsané etické povinnosti vysázet víno. Záhy ale zjistil, že vybudovat renomované vinařství je spíše starost než radost. "Největším problémem je, že když zasadíte vinici, trvá tři čtyři roky, než začne plodit. Do té doby jen bere a bere," vzpomíná na své začátky. Jak říká, na začátku bylo složité celou věc ufinancovat. "Založení hektaru vinice přijde na 900 tisíc korun, traktor stojí skoro milion a půl, postřiky vás vyjdou na 400 tisíc za rok. A to nepočítám nářadí a lidi," vysvětluje. "Na druhou stranu bylo hrozné zjistit, že je naše víno skvělé a my ho nestačíme vypít a musíme ho prodat," říká s úsměvem.

První rok vyráběl víno sám se svými společníky. A jak se ve vinařském světě stává, hned první ročník byl úspěšný a vyhrál dokonce zlatou medaili v Someliérské pečeťi, v jedné z nejprestižnějších cen v republice. V dalších letech však svou kvalitu, na rozdíl od jiných, vinařství Reisten potvrdilo a dnes jeho víno nabízejí ty nejlepší restaurace v Praze a Brně. V maloochodních řetězcích však láhve s Kolonádou Reistnou ve znaku nenajdete. Přestože jde o velmi lukrativní sektor, má k němu Nepraš v současné době výhrady. "Když prodám víno za 250 korun a restaurace jej svým hostům nabídne za dva tisíce, tak není něco v pořádku," míní. "V Rakousku nebo v Německu je hotelová cena maximálně o třicet procent vyšší," dodává.

Zdroj: www.ihned.cz