RUBRIKY/ČLÁNKY » PIVO

Pivo, topivo české duše

ilustracni foto Když roku 1842 - tedy před 170 lety - bavorský sládek Josef Groll uvařil v měšťanském pivovaru v Plzni první várku nového typu piva, světlého ležáku nazvaného Pilsner Urquell, asi sotva odhadl dosah svého činu. Možná věděl, že v českém jazyce se dotyčný nápoj jmenuje pivo, méně asi tušil, že slovo je takříkajíc praslovanské a u všech slovanských národů stejné. Znamená prostě "věc k pití", analogicky slovům palivo, řezivo, mlezivo, osivo atd.

Nejen sousední Germáni, ale i naši slovanští předkové tento nápoj vedle literárně proslulé medoviny nepochybně hojně konzumovali - jedna z posledních vět, kterou z vymírajícího jazyka Polabských Slovanů v roce 1705 ještě zachytil pastor a lingvista Christian Hennig, byla "pivo je dobré".

Revoluce z Maďarska?

Nápoje z různým způsobem kvašených obilovin byly počínaje starým Egyptem rozšířeny u nejrůznějších zemědělských kultur, nebyly ovšem chmelené, a připomínaly tak nejspíše známý či už pomalu zase neznámý ruský kvas či tibetský čhang. Chmel se do piva začal přidávat až v raném středověku v germánské zaalpské Evropě zhruba v 8.-9.století. Někdy se tvrdívá, že podivný nápad s sebou přivezli do střední Evropy ze své východní vlasti Maďaři, ale naprostý nedostatek písemných záznamů orientaci v celé problematice znesnadňuje. Jednalo se o počin vpravdě revoluční.

Pro nebotaniky bych zdůraznil, že chmel a konopí jsou velmi blízce příbuzné rody rostlin - to, že jeden je otáčivý a druhý volně rostoucí, mnoho neznamená - dají se na sebe vzájemně roubovat a mají i podobné obsahové látky: obě také podobně, hořce pryskyřičně voní. Značná část pivní opojnosti nejde na konto tak jako tak nízkého obsahu alkoholu, ale právě chmelového odvaru. Obsahové látky chmele mají oproti těm konopným silnější sedativní účinek a nejen po pěti půllitrech, ale i po tabletkách z chmelových šištic se rychle a snadno usíná. Osud tomu ovšem chtěl, že distributoři konopí jsou, alespoň podle litery zákona, zločinci, zatímco šenkýř a sládek jsou vpravdě oporami společnosti.

Pivopijné, vínopijné, destilátopijné a jiné národy

Svět je bizarní místo. Podíváme-li se na situaci v Evropě řekněme ještě před padesáti lety, lze její národy a jejich drobnější frakce rozdělit na primárně vínopijné, pivopijné a destilátopijné (jinde pak nacházíme i národy nepijící alkohol vůbec, ale mnohdy se jim, jako třeba v Íránu, v předzahrádkách vlní opiový mák). Jako typické příklady bychom mohli jmenovat řekněme Italy, Němce a Rusy - o rozdílnosti "národního ducha" těchto etnik a jejich způsobu veselení se jistě netřeba psát dlouho.

Dodejme, že v našich zemích probíhala linie mezi "zemí piva" a "zemí kořalky" zhruba moravskou branou (na jižní Moravě je i malý ostrůvek vinařský) - není s podivem, že většina obětí nedávné metanolové tragédie žila od této pomyslné čáry na východ. V posledních desetiletích slavilo pivo, často dokonce se jmény nějak upomínajícími na naši Plzeň, triumf a expanzi do celého světa, včetně takových tradičních bašt vinařství, jako bývalo třeba Španělsko. Ve světě, kde jsou chladicí a konzervační techniky na postupu, to jistě není obtížné.

Se spotřebou zhruba 150 litrů piva na obyvatele včetně kojenců jsou české země absolutní pivařskou velmocí v celosvětovém měřítku. Jaké všechny radosti a prospěchy tento excesivní konzum našemu lidu přináší? Je dobré poznamenat, že pivo představuje nejméně škodlivou formu alkoholu, už pro jeho velké naředění. Jím působené deformace postavy "pivním" břichem se zásobami tuku z pohlcených uhlohydrátů a zvětšenými játry jsou spíše neestetické nežli skutečně životu nebezpečné - je podivnou skutečností, že nadměrná konzumace vína vede mnohem spíše k cirhóze jater než pivní excesy: ve Francii či i v nedaleké Vídni je cirhóz podstatně více než u nás.

Magie zakouřených hospod

Vzhledem k tomu, že politická situace v naší kotlině je většinu času frustrující a neutěšená, přichází vhod i utlumující, uspávající a narkotizující účinek - v takovémto stavu lze sice vést utrhačné řeči o panujících mocnářích, nikoli ale účinně organizovat převraty či táhnout na barikády.

Ač se hospody čtvrté cenové kategorie jeví jako nehezká, zakouřená a pustá místa, mají na značnou část mužské populace přímo magicky přitažlivý účinek - umožňují upevňování kolektivního ducha kontinuálním proplachováním organismu, posedáváním v kroužcích a vedením příslušných "pivních" řečí. Nenechme se mýlit - to, co zdánlivě dělá dobře jen ledvinám, nějak podporuje také mezilidskou komunikaci obecně.

I v abstinujícím Orientu chodí muži neustále do kaváren a čajoven na své oblíbené močopudné nápoje a tam se socializují - kdo ostatně nenabídne návštěvníkovi vůbec nic k pití, dává tím vlastně najevo nepřátelství ("ani kafe mi nedali"). Když vidím v létě motýly sát dlouhé hodiny na blátivých okrajích kaluží na polních cestách - z louže by se napili za minutu -, nemohu si na rituální popíjení piva nevzpomenout. To přebije ostatní podobné nápoje obrovským zkonzumovaným objemem a umožňuje pak fenomén kolektivního močení na pisoárech či starodávných žlábcích, kdy je možno probrat nejdelikátnější problémy politické i meziosobní, jakož i nenápadně zhodnotit vybavení přátel i nepřátel.

Na žádné jiné místo ve městě také nemají manželky a obecně příslušnice opačného pohlaví zakázaný přístup. Míra otupení zas nebývá taková, aby se konzumenti v posledku nedopotáceli a nedohmatali zdárně domů. Pro srovnání: pitky Petra Velikého končívaly často po několika dnech smrtí některých z jeho kumpánů. A nemohu tu nevzpomenout ani nedělní alkoholovou orgii v rumunském pohoří Fagaraš (všechna tamní slova zde píšu počeštěně), jak jsem ji viděl asi roku 1980: před horskou krčmou se začali kolem oběda koncentrovat bačové, vojáci a dělníci z nedaleké stavby a za zvuku houslí do sebe obraceli hořčičné sklenice lokálního destilátu jménem "cujka". Při tom zarytě mlčeli, v dobách Čaušeskova režimu bylo ostatně riskantní říci cokoliv. Po chvíli padli a zůstali ležet a večer byl zelený pažit poset alkoholickými "mrtvolami", jen mladý menšinový muzikant dál tklivě hrál. Našemu národnímu naturelu je pivo asi opravdu bližší a prospěšnější...

Zdroj: www.ihned.cz