Francouzská cibulačka je hotová za hodinu, během níž se hromada štiplavé cibule promění ve zkaramelizované klubko nazlátlých kroužků. Ovoněná suchým sherry, hovězím vývarem a gruyerovým toastem je neodolatelná.
Cibulačka patří k nejslavnějším jedlým hrdinům uměleckých děl. Britský malíř James Whistler ji v polovině 19. století zasadil do svého obrazu Soupe a Trois Sous (Polévka za tři sou), na němž čtyři tuláci poklimbávají u vína a v jejich sousedství oduševněle vyhlížející bohém s bradkou vyhlíží směrem z obrazu přes prázdný talíř od cibulačky.
Dalším z těch, kdo cibulačku postavili ve svých dílech na piedestal, je Emile Zola. Z mnoha stránek jeho Břicha Paříže tato aromatická polévka přímo voní a z písmen popisujících svítání v centru Paříže vystupují postavy v oparu, jejichž hlavy se u stánku v tržnici Les Halles sklánějí nad talířem cibulačky.
V Les Halles se nad ránem na polévku scházeli nejen zelináři a řezníci přivážející své zboží do francouzské metropole na prodej, ale také nočňátka a flamendři, kteří se sem domotali po nočních tazích. Nad talířem cibulačky jste tu s trochou štěstí mohli potkat třeba i Edith Piaf.
V cibulačce, stejně jako v písních francouzské šansoniérky, jako by bylo zakleto kouzlo podzimní Paříže s ranní mlhou, zbytky spadaného listí a drobným deštěm, před nímž se neschováte pod deštník, ale radši nastavíte tvář nebi a kapkám.
Vařit poprvé cibulačku je jako být přítomný zázraku svého druhu. Hromada štiplavých koleček cibule se vám před očima mění v průhlednou měknoucí změť, která pomalým procesem postupně získá nazlátlý odstín a nakonec nasaje vyzrálou a mírně sladkou harmonickou vůni sherry a posléze i silný hovězí vývar.
Součástí výsledného zázraku je také příprava krajíčků bagety, bez nichž by cibulačka nebyla cibulačkou. Trocha česneku, trocha oleje a hlavně kousky švýcarského sýra gruyere s jeho typickým nasládlým aroma, to všechno na krajíčky patří, aby se chutě mohly spojit v troubě, kde se během zapékání prolnou a spojí.
Tahle zázračná polévka je hotová za hodinu, jediné, co musíte připravit dopředu, je hovězí vývar. V receptech na cibulačku, které najdete na českém webu, se dost často vyskytuje masox. Taková ta kostka, co ji hodíte do vody a výsledku se bůhvíproč říká "vývar". Zapomeňte, prosím, že ta kostka existuje. Nebo si na to vzpomeňte, jen když jedete vandrovat po horách a vařit v divočině. Kostka jakékoliv značky totiž vaši cibulačku zprzní tím nejstrašnějším možným způsobem. Pokud byste ji použili, můžete rovnou místo suchého sherry přidat jablečné "čůčo" a místo gruyéru sýrový "bloček", který mléko neviděl ani z rychlíku.
Francouzská cibulačka je jedním z těch receptů, kde stojí za to držet se postupu i základních ingrediencí. Včetně doma udělaného vývaru. Prostě ráno lehce opečte morkové kosti a kus hovězích žeber v troubě, potom je spolu s kořenovou zeleninou, bobkovým listem, pepřem a novým kořením vložte do studené vody a pomaličku přiveďte k varu. Pak už jen stačí stáhnout plamen, nechat obsah hrnce spokojeně probublávat, za pár hodin ho slít přes sítko a když vychladne, tak z něj stáhnout tuk.
Naprosté minimum práce a velký efekt, to jsou hlavní výhody domácího vývaru. Nemluvě o tom, že je jedno, jestli naráz uděláte pořádný hrnec nebo malý. Takže prostě sáhněte po tom větším a vývar si nadělejte do zásoby.
(rozpis na 4 porce)
50 g másla
1 kg žluté cibule
2 lžíce tymiánu
3 lžíce suchého sherry
1 litr hovězího vývaru
1 bageta
1 stroužek česneku
100 g gruyeru
olej, sůl, pepř
Ve větší pánvi rozehřejeme máslo, přidáme na kolečka nakrájenou cibuli a tymián a zhruba dvacet minut udržujeme na mírném plameni, dokud cibule nezměkne. Neměla by však zhnědnout.
Po dvaceti minutách plamen trochu zesílíme a během dalších patnácti minut necháme cibuli zbarvit do hněda. Když zezlátne a začne být zkaramelizovaná, je třeba míchat častěji, aby se nechytila na dno pánve. Přidáme sherry, necháme na plotně dvě minuty a pak vše zalijeme vývarem. Přivedeme k varu. Osolíme, opepříme a necháme probublávat dalších deset minut.
Než se polévka dodělá, nakrájíme bagetu na krajíčky, každý potřeme trochou rozetřeného česneku, zakápneme olejem a posypeme nastrouhaným sýrem gruyere. Vložíme do trouby a necháme péct při vyšší teplotě, dokud sýr na povrchu nezezlátne. Takto připravené krajíčky klademe na hladinu cibulačky, kterou jsme rozlili do talířů.
Zdroj: www.ihned.cz
Autor: Petra Pospěchová, foto: flickr.com - From jeffreyw
05.12.2011 - 06:16:02
Po celém světě během tohoto léta klesly průměrné ceny za ...
Jak vybrat co nejlepší maso, který kus hovězího se bude ...
Při jaké teplotě skladovat víno? Co je to fortifikované víno? ...