Nerudovy jáhly

Žluté kuličky z prosných zrn patří k surovinám, které během několika staletí skoro zmizely z českých domácností. V obchodech se zdravou výživou je však bez potíží seženete i dneska, a tak můžete vyzkoušet zapékaný jáhelník nebo jáhelnou kaši s čerstvým letním ovocem.

Marie Úlehlová-Tilschová v jednom ze svých prvorepublikových spisů o výživě napsala, že proso patří mezi odstrkované plodiny. Ač dříve oblíbené, bylo na českých stolech postupně nahrazeno bramborami. Autorka také připomíná, že zatímco v některých středomořských krajích se z prosné mouky peče levný chléb zvaný pane di miglio, u nás se proso nemele.

Pokud už se v kuchyni objeví a nezkrmí jej drůbež, má podobu malých kuliček zvaných jáhly. Já jsem se s nimi poprvé potkala v době, kdy jsem přestala jíst maso. Když jsem rodičům tu báječnou novinku, že se už netknu ani šupiny z kapra, oznámila, reagovali něčím mezi otázkou a konstatováním: Tak to si budeš vařit sama, cérečko...

Čtrnáctiletá děvčata bývají poměrně tvrdohlavá, zejména jsou-li z valašského rodu, vzala jsem to tedy jako výzvu a ponořila se do studia dostupných vegetariánských kuchařek. Na trhu tehdy - začátkem devadesátých let - byly asi tři, takže to nějaké sáhodlouhé studium neobnášelo. Ze stránek samizdatově vyhlížejících publikací formátu A5 se začaly vynořovat suroviny, které jsem znala nejvýš z Nerudy, případně Malého Bobše, tehdy povinné četby pro třetí třídu. Pohanka, jáhly, oves...

Malý Bobeš vždycky nejvíc jásal, když mu maminka přinesla "páreček". Jenže mě hned první jáhlové jídlo přesvědčilo, že po uzeninách jen tak nezatoužím. Jáhly stačilo dvakrát spařit, aby nebyly hořké (jak jsem se později dočetla v Úlehlové-Tilschové, hořknutí způsobuje poměrně vysoký obsah tuku ve žlutých kuličkách). A pak už byla volná cesta ke sladké kaši s mlékem, rozinkami a křížalami.

Jáhly se zanedlouho přidaly k čočce, bílým fazolím a kostkám sojového masa, což byly nejčastější pokrmy mého vegetariánského období. Na sladko se z nich dala dělat nejen kaše, ale taky zapékaný jáhelník, který do výše zvedaly našlehané bílky, nebo jáhlovo-bramborová bábovka.
Vegetariánská léta mě ušetřila hrůz gymnaziální jídelny. Zatímco kamarádi po poledni vydloubávali ze zubů tuhé hovězí a dohadovali se, co všecko bylo prazákladem pátečního karbanátku, já jsem si den co den nosila celozrnnou rýži s různými zeleninovými mišmaši, luštěninové saláty anebo jáhly naslano. Dalo se z nich vyrobit cosi poměrně podobné rizotu, mohli jste je zapéct s osmaženou cibulkou a houbami, případně uvařené zformovat do placiček a osmažit.

Nesnažím se vás tímto obrátit na bezmasou stavu, sama jsem krátce po dvacítce vegetariánství opustila. Jáhly a podobné nerudovské ingredience v mojí kuchyni ale zůstaly. Takže když dnes jáhly připravuji, patří k nim nejen ona osmažená cibulka, ale taky kopka dozlatova opečené slaniny nebo kousek uzeného; totéž se dá udělat se slaným jáhelníkem nebo placičkami.
Propláchnuté jáhly nemají tak výraznou chuť jako třeba pohanka, dají se tedy kombinovat celkem se vším. Kamarád je dokonce občas servíruje ke kuřecímu karí.

Nejradši mám ale jáhly stejně ve sladké úpravě, báječné jsou v létě, kdy jáhelník nemusíte dělat se sušeným ovocem nebo ořechy. Místo nich nakrájejte čerstvě natrhané jahody či maliny a za chvilku máte celkem zdravý dezert, po kterém se můžou utlouct i děti. Zvlášť, když ho maličko pokapete medem.

Jáhelník s jahodami

(rozpis na 4 porce)

200 g jáhel
300 g jahod
2 vejce
4 lžíce medu
3 lžíce másla
0,5 l mléka

Jáhly nadvakrát spaříme, přecedíme, necháme okapat a pak zalijeme mlékem smíchaným s trochou vody. Dáme vařit doměkka.

Ušleháme sníh z bílků.

Do uvařených a horkých jáhel vmícháme máslo; když trochu zchladnou, přidáme žloutky, med a nakonec také bílkový sníh.

Zapékací misky vymažeme, dna vyložíme vždy polovinou jáhel, na ně vyskládáme jahody a zakryjeme druhou půlkou jáhel. Pečeme v troubě vyhřáté na 180 stupňů, dokud povrch nezrůžoví.

Zdroj: www.ihned.cz

zpět  tisk  

Autor: Petra Pospěchová, foto: bioforlife.cz
25.06.2012 - 10:19:27